Vítejte na CASD Brno - sbor "Střední"
 
 

  Navigace

 Domů
 O nás
 JUBILEUM 100
 Rozpis kázání
 Vedení pobož.
 Pořadatelé
 Rozpis SŠ
 Sobotní škola
 Rozpis MS
 Rozpis hudby
 Přehled aktivit
 Ke stažení
 Kontakty
 Napište nám
 

  Vyhledávání



Pokročilé vyhledávání
 

  Aktivity

Atmosféra
Dětský příběh


Atmosféra
ATMOSFÉRA


Klub zdraví
Klub zdraví


Přišel zemřel zvítězil
Přišel
zemřel
zvítězil


Sborový zpěv
Sborový zpěv


Studentská bohoslužba
Studentská
bohoslužba


INRIroad Brno
INRI road Brno


Pandy
Pandy


Plejády
Plejády


 

 
  Ztracená
Příběh pro děti

Publikováno: Monday, 06.02. 2017 - 21:57:57 Od: dan
 
 
  Úvaha Děti, ztratily jste se někdy? Teď nemyslím podle mapy, o tom si můžeme povídat někdy jindy. Ale že jste někdy byli s rodiči a ztratili jste se jim? Já jo, a o ztrácení bych vám dnes chtěla povídat.



Já se ztratila vlastně dvakrát. Moc si to nepamatuju – jednou to bylo na dědečkově pohřbu, to jsem se nějak připletla k předchozímu pohřbu, co v síni byl, pamatuju si, že mě nějaká paní vzala na galerku, abych se pořádně rozhlédla a rodiče našla. A už ani nevím jak, ale dobře to dopadlo. Podruhé si pamatuju, že jsem se ztratila v zoologické zahradě tady v Brně. Byla jsem totiž malinká a můj tatínek nosil hodinky, tak jsem se orientovala podle nich. Věděla jsem, že na jaké ruce jsou ty hodinky, to je tatínek. Takže jsem pobíhala tam a zpátky, chytnu se ruky, jako obvykle, ale ta ucukla. Byl to mladý kluk se slečnou a ne tatínek s maminkou a bráchou. Naštěstí jsem za chvíli viděla své rodiče a běžela za nimi. Chci vám ale dnes povědět o ztracení někoho jiného, než mě.

V létě jsme byli s rodiči na dovolené na Šumavě. Tamní přírodu mám moc ráda. Navíc tam staví naučná centra pro turisty, kde je plno zajímavých věcí. A my byli u návštěvnického centra, kde bylo plno zajímavostí o jelenech a pak se chtěli jít podívat do jeleního výběhu. Chovají tam totiž jeleny, aby je vrátili do přirozené přírody. Když jsme si vše doprohlídli, vydali jsme se směrem k lesu. Tam stál ale na cestičce malý chlapeček a plakal, křičel a volal maminku. Nikdo si ho však nevšímal. Ba naopak – lidé se ještě zlobili, že tam křičí na lesy a ruší ticho. Pomalu jsme k němu přicházeli, aby se nás nelekl, ale on v tom všem strachu se otočil a rozběhl směrem do lesa. Běžela jsem za ním. Opatrně jsem jej chytla za ruku a začala na něj mluvit, aby se mě nebál, že půjdeme najít maminku. Že bez něj by přece do lesa nešla. Maminky to přece nedělají… On chudák pořád plakal a v druhé ruce tiskl plyšáčka. Opatrně jsme jej přemluvili a vydali se k návštěvnickému centru. Pomalu jsme jej začali obcházet, že tam snad maminku najdeme. Povedlo se, protože za chvíli mou ruku pustil a rozběhl se směrem k paní, asi jeho mamince, kterou objal. Nelíbilo se mi ale, co následovalo. Ta maminka se na něj obořila, co dělá scény a co vyvádí. Vůbec nevěděla, že se ztratil. Strašlivě mě to rozzlobilo, tak jsme šli raději pryč.

Víte, jsem moc ráda, že moji i vaši rodiče se vždycky koutkem oka dívají, kde jsme a hledali by nás. Nebo slyšeli naše volání. A nejsou to jen oni - jsem vděčná, že náš Pán Bůh ví všechno o nás. Je o tom zase jeden Žalm, a to 139. a já vám přečtu jen jeden verš, a to třetí:

"Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy."

Přála bych vám i sobě, abychom nezapomínali, že když se ztratíme, Pán Bůh o nás vždy ví. A tak vám přeju, abyste vždy našli cestu zpět!

Verča Justrová



 
 
  Související odkazy

· Více o tématu Úvaha
· Další články od autora dan


Nejčtenější článek na téma Úvaha:
Kde jsi ?

 

  Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

 

  Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

 

K tomuto článku není možné vložit komentář.

 
 
Všechny obchodn? zn?mky a n?zvy jsou majetkem jejich pr?voplatn?ch vlastn?ků, koment?ře vlastn? jejich autoři. Vše ostatn? vlastn? © 2004 UNITED-NUKE Powered Site.