Vítejte na CASD Brno - sbor "Střední"
 
 

  Navigace

 Domů
 O nás
 JUBILEUM 100
 Rozpis kázání
 Vedení pobož.
 Pořadatelé
 Rozpis SŠ
 Sobotní škola
 Rozpis MS
 Rozpis hudby
 Přehled aktivit
 Kontakty
 Napište nám
 

  Vyhledávání



Pokročilé vyhledávání
 

  Aktivity

Dětský příběh
Dětský příběh


Atmosféra
ATMOSFÉRA


Klub zdraví
Klub zdraví


Přišel zemřel zvítězil
Přišel
zemřel
zvítězil


Sborový zpěv
Sborový zpěv


Studentská bohoslužba
Studentská
bohoslužba


INRIroad Brno
INRI road Brno


Pandy
Pandy


Plejády
Plejády


 

 
  Krok za krokem
Publikováno: Friday, 27.10. 2017 - 22:56:08 Od: dan
 
 
  Úvaha Každý z nás má jistě různé plány, předsevzetí, touhy, cíle, vize, přání... čeho by chtěl v životě dosáhnout. Říká se, že nejdůležitější je udělat první krok. Je to pravda? Je opravdu nejtěžší udělat ten první krok?



Mou velkou zálibou je četba, a protože ji věnuji spoustu času, vždy zvažuji, po jaké knize sáhnu, aby ten čas byl smysluplně využitý. Už vícekrát se mi vyplatilo sáhnout po knize, která není zrovna hitem a kterou již třeba ani nikdo nečte. Takových "zapomenutých autorů" je hodně. Jedním z nich je brněnský spisovatel Samuel Kostomlatský (1895-1984). Syn evangelického reformátora, vystudoval v Anglii bohosloví, ale nakonec zakotvil v Brně jako zakladatel brněnské anglistiky, učitel angličtiny, překladatel a spisovatel. U tohoto dnes již zapomenutého autora jsem objevil krásný citát:

"Lidský krok je vlastně úžasně zázračná věc. Jdeš a jdeš a za chvíli máš za sebou kilometry. A nejen kilometry. I všelijaká rozhraní a hrozivé překážky, jež se zpovzdálí zdály nepřekročitelné. A přece jsi je zdolal. Jak? Nu přece krok za krokem. A pojednou přicházíš k ohromujícímu objevu: že vlastně nic není nedostupné lidskému kroku! Stačí prostě nepřestat dělat kroky."

Vracím se k úvodní otázce: je nejdůležitější udělat ten první krok? Vždycky jsem si to myslel, povzbuzoval sebe i druhé k tomu, aby vykročili. Ale stačí to? Zkušenosti mi říkají, že vlastně není nejtěžší vykročit, ale vytrvat. Kolikrát jsme se do něčeho pustili, ale jak to dopadlo?

Je důležité mít vysoké cíle a to i v duchovním životě. Ježíš nás vyzývá, "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Nebeský Otec." (Mat. 5,48). A to je pořádný cíl, řekli bychom nedosažitelný. Možná máme méně ambiciózní cíle, a i u těch můžeme mít pocit, že toho nelze dosáhnout. A těch překážek, které nás na cestě čekají... a tak častokrát vykročíme, ale nakonec to vzdáme. Cíl je příliš daleko. To vede k tomu, že si příště raději nedáme žádný cíl anebo nějaký drobný, který lehce zvládneme. A takto někdy jednáme i na té naší duchovní cestě. Není to ale škoda? Nebylo by přeci jenom lepší usilovat o víc?

Co ale s tím, když se nám cíl zdá v nedohlednu, když je těch překážek příliš, když nevidíme řešení? Inspirujme se slovy Samuela Kostomlatského. Může nám pomoci, když si tu cestu rozdělíme na malé úseky. Cíl je daleko, ještě ho nevidíme, nejsme schopni udělat tak velký skok, abychom už byli hned v cíli. Co ale můžeme, je udělat další (třeba i malinký) krok vpřed. A ten přece zvládneme! A pak další a další. Až nakonec to, co se zdálo zprvu nepřekonatelné, je za námi a zvládli jsme to.

Ano, nejsme dokonalí a nebudeme ze dne na den. Ale jsme schopní s Boží pomocí dělat malé krůčky a tak se postupně přibližovat k cíli - třeba k oné dokonalosti, ke které nás vyzývá Ježíš. Takže, jak říká Kostomlatský: Nic není nedostupné lidskému kroku! Stačí prostě nepřestat dělat kroky!

Petr Zahradník

A kdo dočetl až sem, tak na závěr malý bonus v podobě židovské anekdoty o vytrvalosti.

Jeruzalém, Zeď nářku. Už hodinu se u ní modlí starý rabín. Když skončí, přistoupí k němu Angličanka, která ho pozorně sledovala.
"Promiňte, jsem zpravodajka BBC a ráda bych vám položila několik otázek. Jak často se u Zdi nářků modlíte?"
"Jak často? Dvakrát denně," odpoví rabín.
"A jak dlouho už se k ní chodíte modlit?"
"Jak dlouho? Padesát roků," odpoví rabín.
"Padesát roků? To je úžasné! Za co se modlíte?"
"Pořád za totéž. Za mír mezi Židy a Araby. Za to, aby přestala veškerá nenávist. Za to, aby naše děti vyrůstaly v bezpečí a přátelství."
"A jaký máte pocit, když se takhle modlíte už padesát let?"
"Jaký mám pocit? Jako bych mluvil do zdi."



 
 
  Související odkazy

· Více o tématu Úvaha
· Další články od autora dan


Nejčtenější článek na téma Úvaha:
Kde jsi ?

 

  Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

 

  Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

 

K tomuto článku není možné vložit komentář.

 
 
Všechny obchodn? zn?mky a n?zvy jsou majetkem jejich pr?voplatn?ch vlastn?ků, koment?ře vlastn? jejich autoři. Vše ostatn? vlastn? © 2004 UNITED-NUKE Powered Site.