Vítejte na CASD Brno - sbor "Střední"
 
 

  Navigace

 Domů
 O nás
 Jubileum 100
 Rozpis kázání
 Vedení pobož.
 Rozpis SŠ
 Sobotní škola
 Rozpis MS
 Rozpis hudby
 Přehled aktivit
 Kontakty
 Napište nám
 

  Vyhledávání



Pokročilé vyhledávání
 

  Aktivity

Dětský příběh
Dětský příběh


Atmosféra
ATMOSFÉRA


Klub zdraví
Klub zdraví


Sborový zpěv
Sborový zpěv


Studentská bohoslužba
Studentská
bohoslužba


INRIroad Brno
INRI road Brno


Pandy
Pandy


Plejády
Plejády


Kuřátka
Kuřátka


 

 
  Nepochopitelná záhada
Příběh pro děti

Publikováno: Thursday, 16.11. 2017 - 20:30:14 Od: dan
 
 
  Úvaha Hrdiny naše příběhu jsou dva kluci, bratři Eda a Jarek. V době, kdy se příběh odehrál, jim bylo 17 a 18 let. Každý pátek spolu s dalšími dvěma kamarády jezdili do sboru. Tam se strýcem kazatelem četli Bibli a učili se z ní. Jednou v pátek se Eda a Jarek zase vraceli ze školy domů a spěchali, aby vše stihli. Dříve, než odjeli do sboru, museli doma vše připravit na sobotu. Během příprav venku krátce zapršelo, ale ani to je neodradilo od rozhodnutí dojet do sboru na motorce.



Eda jako první pospíchal k motorce zaparkované na dvorku. Narazil si přilbu na hlavu, nastartoval a čekal na Jarka, až si nasedne. Jarek vzápětí přiběhl a držel v ruce hadr, aby si utřel mokré sedátko. Když sedátko stíral, opřel se do něj tak, že se motorka zhoupla. Eda si myslel, že Jarek naskočil a rozjel se. Jarek se rychle vzpamatoval ze svého překvapení a křičí: "Edo, stůj! Zastav!" Ale Eda měl dobře naraženou přilbu, takže vůbec nic neslyšel. Byl přesvědčený, že Jarek sedí za ním. Kluci byli totiž vynalézaví. Přišli na způsob, jak sedět na motorce za řidičem a přitom se ho během jízdy nedržet. Proto Edu nepřekvapilo, že se ho Jarek nedrží. Pospíchal do sboru v domnění, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti jel bez Jarka.

Jarek běží rozčílený domů a křičí: "Mámo, on mi ujel!" Maminka se podivila: "on ti ujel? Vezmi kolo a pospíchej za ním! Když pojedeš rychle, ještě to stihneš." Jarek sedl na nejrychlejší kolo, jaké doma měli, a upaloval do sboru. Eda mezitím ke sboru přijel, zastavil a čekal, až Jarek vystoupí. Pořád se nic nedělo, a tak se otočil. Jarka za sebou ale neviděl. Myslel si, že už asi seskočil a spěchal do sboru. Zaparkoval motorku a vydal se do sboru, kde už na něj čekal strýc kazatel. Přivítali se a strýce se ho zeptal: "přijel jsi sám, nebo i s Jarkem?" "Přijel jsem s Jarkem," odpověděl Eda. A tak se posadili a čekají. Ale nikdo nikde.

Nakonec strýc vstal a šel se podívat k oknu, jestli někoho neuvidí přicházet. Právě ve chvíli, kdy se podíval ven, se kolem něj přehnal Jarek na kole. "Poslyš, Edo - právě jsem viděl Jarka, jak jede venku na kole." Eda se zarazil a říká: "aha, on určitě čekal na své kamarády a od nich si to kolo půjčil, aby ho vyzkoušel." Oba se zase posadili a čekali. Zanedlouho se rozletěly dveře a v nich stál Jarek. Eda se na něj podíval a bylo mu hned jasné, že něco není v pořádku. Jarek byl udýchaný a rozzlobený. Přesto se ho zeptal: "Jarku, kde jsi tak dlouho? My už tady na tebe čekáme." Jarek ze sebe vysoukal jen jednu větu - "tys mi ujel!". Sedl si na židli a zabořil svůj pohled do země.

Eda se nestačil divit: "co je to za hloupost, vždyť jsme přece přijeli spolu!" Jarek ale nevypadal na to, že by si z něj dělal legraci. Eda tedy vyšel ven a šel se podívat, na jakém kole Jarek přijel. Kolo hned poznal. Vrátil do sboru a moc se styděl. Přišel k Jarkovi a začal se mu omlouvat. "Vážně jsem si myslel, že jsi na motorce se mnou." Když Jarek viděl, že je to Edovi opravdu líto, zlost ho pomalu opouštěla. A tak si bráchové vysvětlili, jak se to mohlo stát. Jarek Edovi odpustil, Edovi se ulevilo a nakonec se tomu i společně zasmáli.

Jaké je poučení z tohoto příběhu? Naše domněnky mohou být velmi nebezpečné. Zvlášť když se týkají druhých lidí. Eda se celou dobu domníval, že Jarek sedí za ním. Myslel si to, ale nevěděl to. A z takové domněnky mohou vzniknout i závažná nedorozumění či neshody. Strýc kazatel si mohl na základě Edovy výpovědi myslet, že se Jarek raději prohání venku na kole, než by byl s nimi ve sboru. Proto je důležité, abychom vždy dokázali rozlišovat mezi tím, co je pravda a co si jenom myslíme. Druhému pak naše jednání neublíží. A pokud by se přece jenom něco stalo, je zde vždy prostor přiznat chybu a požádat o odpuštění, jak to udělal Eda.

Honza Lidmila



 
 
  Související odkazy

· Více o tématu Úvaha
· Další články od autora dan


Nejčtenější článek na téma Úvaha:
Kde jsi ?

 

  Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

 

  Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

 

K tomuto článku není možné vložit komentář.

 
 
Všechny obchodn? zn?mky a n?zvy jsou majetkem jejich pr?voplatn?ch vlastn?ků, koment?ře vlastn? jejich autoři. Vše ostatn? vlastn? © 2004 UNITED-NUKE Powered Site.