Vítejte na CASD Brno - sbor "Střední"
 
 

  Navigace

 Domů
 O nás
 JUBILEUM 100
 Rozpis kázání
 Vedení pobož.
 Pořadatelé
 Rozpis SŠ
 Sobotní škola
 Rozpis MS
 Rozpis hudby
 Přehled aktivit
 Kontakty
 Napište nám
 

  Vyhledávání



Pokročilé vyhledávání
 

  Aktivity

Dětský příběh
Dětský příběh


Atmosféra
ATMOSFÉRA


Klub zdraví
Klub zdraví


Přišel zemřel zvítězil
Přišel
zemřel
zvítězil


Sborový zpěv
Sborový zpěv


Studentská bohoslužba
Studentská
bohoslužba


INRIroad Brno
INRI road Brno


Pandy
Pandy


Plejády
Plejády


 

 
  Pohádkový dědeček
Příběh pro děti

Publikováno: Tuesday, 23.01. 2018 - 21:27:44 Od: dan
 
 
  Úvaha
Před nějakou dobou jsem dostala sáček arizonek - ihned jsem si vzpomněla na svého pradědečka, se kterým jsem je vždy mlsala.



Ta malá dobrota mi vybavila mnoho vzpomínek. Třeba jak začínala má rána. Oblékla jsem se, maminka mi pomohla učesat culíčky, uvázala jsem si zástěrku a šla zaťukat na dveře pradědečka se slovy: "Dobré ráno, dědečku, co si dáš k snídani?" Měla jsem totiž tři dědečky, a tak, abych si je rozlišila, měla jsem ostravského dědečka, brněnského dědečka a pradědeček byl pohádkovým dědečkem. A dědeček mi vždy odpověděl: "Co mi maminka dá, to mi dá."

Po snídani jsem chodívala kupovat noviny. Představte si čtyřletou holčičku, která si každé ráno za každého počasí chodí nakupovat noviny! Maminka na mě dohlížela z okna, protože jsem musela překonat i jeden přechod. Neměla jsem ale ráda déšť, protože rozpouštěl písmenka novin, a tak jsem musela běžet a noviny schovávat pod oblečením.

Mou nejoblíbenější částí dne byl čas s dědečkem - četli jsme si z velké růžové dětské encyklopedie. Asi jsme četli i jiné věci, ale tu encyklopedii si pamatuji nejvíce. Pak jsme s dědečkem hráli hru - dostala jsem dobrotu, buď hořkou čokoládku, nebo arizonky, a nesměla jsem povídat. Mohla jsem si listovat encyklopedií a zopakovat si, co jsme četli. Ještě mě dědeček učil zalévat květiny - napustil mi konvičku do půlky, odnesl ke květinám, a já mohla zalévat.

Na to všechno jsem si vzpomněla, když jsem vytáhla z knihovničky růžovou encyklopedii, podívala se na okno na konvičku, otevřela si arizonky a vzala si i kousek čokoládky. Dokonce jsem našla schovanou zástěrku - no jakou mi udělalo radost si ji po dvaceti letech obléct! A v tom mi to došlo - chci o pohádkovém dědečkovi jednou vyprávět své neteři. Jaký byl, co jsem s ním prožila - a ona mi snad bude věřit. Uvidí knížku, zástěrku, konvičku z mého vyprávění. A vždyť stejně je to s Pánem Bohem! Také nám rodiče vypráví, co s ním prožili, můžeme o něm číst v Bibli, kde jiní píšou vyprávění, když ho viděli. Myslím, že si na to teď vzpomenu vždy, když svou Bibli uvidím.

Veronika




 
 
  Související odkazy

· Více o tématu Úvaha
· Další články od autora dan


Nejčtenější článek na téma Úvaha:
Kde jsi ?

 

  Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

 

  Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

 

K tomuto článku není možné vložit komentář.

 
 
Všechny obchodn? zn?mky a n?zvy jsou majetkem jejich pr?voplatn?ch vlastn?ků, koment?ře vlastn? jejich autoři. Vše ostatn? vlastn? © 2004 UNITED-NUKE Powered Site.