CASD Brno - sbor "Střední"

Nepochopitelná záhada
Příběh pro děti

Publikováno: Thursday, 16.11. 2017 - 20:30:14
Téma: Úvaha


Hrdiny naše příběhu jsou dva kluci, bratři Eda a Jarek. V době, kdy se příběh odehrál, jim bylo 17 a 18 let. Každý pátek spolu s dalšími dvěma kamarády jezdili do sboru. Tam se strýcem kazatelem četli Bibli a učili se z ní. Jednou v pátek se Eda a Jarek zase vraceli ze školy domů a spěchali, aby vše stihli. Dříve, než odjeli do sboru, museli doma vše připravit na sobotu. Během příprav venku krátce zapršelo, ale ani to je neodradilo od rozhodnutí dojet do sboru na motorce.



Eda jako první pospíchal k motorce zaparkované na dvorku. Narazil si přilbu na hlavu, nastartoval a čekal na Jarka, až si nasedne. Jarek vzápětí přiběhl a držel v ruce hadr, aby si utřel mokré sedátko. Když sedátko stíral, opřel se do něj tak, že se motorka zhoupla. Eda si myslel, že Jarek naskočil a rozjel se. Jarek se rychle vzpamatoval ze svého překvapení a křičí: "Edo, stůj! Zastav!" Ale Eda měl dobře naraženou přilbu, takže vůbec nic neslyšel. Byl přesvědčený, že Jarek sedí za ním. Kluci byli totiž vynalézaví. Přišli na způsob, jak sedět na motorce za řidičem a přitom se ho během jízdy nedržet. Proto Edu nepřekvapilo, že se ho Jarek nedrží. Pospíchal do sboru v domnění, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti jel bez Jarka.

Jarek běží rozčílený domů a křičí: "Mámo, on mi ujel!" Maminka se podivila: "on ti ujel? Vezmi kolo a pospíchej za ním! Když pojedeš rychle, ještě to stihneš." Jarek sedl na nejrychlejší kolo, jaké doma měli, a upaloval do sboru. Eda mezitím ke sboru přijel, zastavil a čekal, až Jarek vystoupí. Pořád se nic nedělo, a tak se otočil. Jarka za sebou ale neviděl. Myslel si, že už asi seskočil a spěchal do sboru. Zaparkoval motorku a vydal se do sboru, kde už na něj čekal strýc kazatel. Přivítali se a strýce se ho zeptal: "přijel jsi sám, nebo i s Jarkem?" "Přijel jsem s Jarkem," odpověděl Eda. A tak se posadili a čekají. Ale nikdo nikde.

Nakonec strýc vstal a šel se podívat k oknu, jestli někoho neuvidí přicházet. Právě ve chvíli, kdy se podíval ven, se kolem něj přehnal Jarek na kole. "Poslyš, Edo - právě jsem viděl Jarka, jak jede venku na kole." Eda se zarazil a říká: "aha, on určitě čekal na své kamarády a od nich si to kolo půjčil, aby ho vyzkoušel." Oba se zase posadili a čekali. Zanedlouho se rozletěly dveře a v nich stál Jarek. Eda se na něj podíval a bylo mu hned jasné, že něco není v pořádku. Jarek byl udýchaný a rozzlobený. Přesto se ho zeptal: "Jarku, kde jsi tak dlouho? My už tady na tebe čekáme." Jarek ze sebe vysoukal jen jednu větu - "tys mi ujel!". Sedl si na židli a zabořil svůj pohled do země.

Eda se nestačil divit: "co je to za hloupost, vždyť jsme přece přijeli spolu!" Jarek ale nevypadal na to, že by si z něj dělal legraci. Eda tedy vyšel ven a šel se podívat, na jakém kole Jarek přijel. Kolo hned poznal. Vrátil do sboru a moc se styděl. Přišel k Jarkovi a začal se mu omlouvat. "Vážně jsem si myslel, že jsi na motorce se mnou." Když Jarek viděl, že je to Edovi opravdu líto, zlost ho pomalu opouštěla. A tak si bráchové vysvětlili, jak se to mohlo stát. Jarek Edovi odpustil, Edovi se ulevilo a nakonec se tomu i společně zasmáli.

Jaké je poučení z tohoto příběhu? Naše domněnky mohou být velmi nebezpečné. Zvlášť když se týkají druhých lidí. Eda se celou dobu domníval, že Jarek sedí za ním. Myslel si to, ale nevěděl to. A z takové domněnky mohou vzniknout i závažná nedorozumění či neshody. Strýc kazatel si mohl na základě Edovy výpovědi myslet, že se Jarek raději prohání venku na kole, než by byl s nimi ve sboru. Proto je důležité, abychom vždy dokázali rozlišovat mezi tím, co je pravda a co si jenom myslíme. Druhému pak naše jednání neublíží. A pokud by se přece jenom něco stalo, je zde vždy prostor přiznat chybu a požádat o odpuštění, jak to udělal Eda.

Honza Lidmila









Tento článek si můžete přečíst na webu CASD Brno - sbor "Střední"
http://brno-stredni.casd.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://brno-stredni.casd.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1767