Veletržní 2017: V bublině

Tak se nám opět po roce sešla v Brně mladší půlka republiky a to nejen České. Správně, Veletržní Brno 2017. Nabitý sobotní program si nenechali ujít mládí, ať už tělem nebo duchem, ze všech koutů světa.

No dobře… čeština převládala, avšak našly se i výjimky. Ale nepředbíhejme. Jako obvykle se začalo pátečním rozhovorem s řečníkem. Tím byl Marek Škrla. Rozhovor s ním vedli Blanka Havelková a Ondra Dohnal. Blanka s Markem jako vždy bravurní. A pak tu máme Ondru. Jen v rozhovoru s Ondrou můžete plynule projít od skoro žádosti o ruku, přes čističku odpadních vod, co kvete na Sázavě, těhotenství a až pak (rovněž plynule) k tématu celého Veletržní – V Bublině. Marek se naštěstí nenechal zastrašit ani Ondrovým výrokem, „Nám na tobě vůbec nezáleží.“ a s lehkostí odpovídal. A jelikož je většina rozhovoru nepublikovatelná z důvodu neopakovatelnosti a rizika špatného výkladu, doporučuji příště na Veletržní dorazit o nějaký ten půlden dříve. Stojí to zato. Však i Marek s úsměvem říkal: „Prosím vás, hlavně si nic z tohoto rozhovoru neodnášejte.“ Nicméně pro pár pátečních myšlenek tohle určitě neplatí. Nebojme se setkávat s lidmi, kteří jsou mnohem dál než my. A lidé, kteří nechybují, jsou nudní. O to víc ti, kteří si to o sobě myslí. V polovině nám také premiérově zazpívala Mária píseň „Una vez más“ ve španělštině.

V sobotu dopoledne jsme se již tradičně sešli v Semilase. Po úvodních písních následovalo speciální tematické větvené video, ve kterém diváci rozhodovali, jak se bude vyvíjet. Nakonec vše dospělo k jednomu z méně zajímavých konců (bylo devět různých konců). Ale i pro tento případ byla večer možnost shlédnout konce všechny. Poté zaznělo opravdu zajímavé kázání Marka Škrly obohacené jeho nedávnými dobrodružnými zkušenostmi. Další program se odehrával už na Střední. Tradiční nudlový oběd i workshopy, jeden zajímavější než druhý. První měl opět Marek Škrla: Bublino-exit, druhý Dan Kašlík: Jak najít pohodu a klid v neklidné době – Klíč k životní pohodě a radosti a třetí workshop s Petrou Voráčovou: Ze života bublin. Než jsme se nadáli (čas na Veletržním utíká fakt rychle) byl čas večeře a po ní koncert Jindry Černohorského. Sobotu jsme ukončili krátkým zamyšlením s Martinem Turčanem. Poté jsme se v čajovně pustili do deskových her, více i méně hlubokých rozhovorů, dojídání občerstvení a někteří navštívili ohňostroje Ignis Brunensis na přehradě.

V neděli se posledních pár vytrvalců co by do počtu na prstech všech končetin spočítal, rozdělilo na dvě skupiny. Jedni odešli obdivovat brněnskou Zoo a druzí vyzvat lanové centrum. Obě skupiny nakonec překonaly veškerý případný strach a vyvázli bez zranění.

Tím Veletržní 2017 nadobro skončilo. Avšak vzpomínky nebo nová přátelství či vědomosti nás budou provázet, doufejme, aspoň celý další rok. Ač se to nezdá, další várka nových zážitků a přátel tu bude dřív, než se nadějeme. Tak zas za rok. Ne moment… Už jen necelých 11 měsíců.

Ondřej Papežík