Když se mě po návratu z kongresu kamarádka ptala, jaké to bylo a já jí vyprávěla, její reakcí bylo: „Tak to jedeš rovnou na #MeetUp, ne?“ A já si řekla, vlastně, proč ne! #MeetUp byl první ročník celounijního setkání pro starší mládež mezi 23 a 35 lety. Když jsem pozvánku na Veletržním viděla, věkový rozptyl mě odrazoval, ale nakonec jsme se s kamarádkami dohodly a vydaly se vstříc něčemu novému, od čeho vlastně nikdo přesně nevěděl, co očekávat. Už při registraci začal první smích nad zjištěními mnohých, že najednou nejsou na akci nejstarší, ale skoro nejmladší 🙂
Pro nás Brněnské to bylo za rohem – akce se konala ve Svatobořicích u Kyjova, tak nějak uprostřed pro všechna tři sdružení. Přesto během zahajovacího večera většinu tvořilo Moravsko-slezské sdružení, ale pár aut z Čech i Slovenska se našlo. Hned při zahájení jsme si všichni vyplňovali tabulku s vlastními očekáváními, obavami a definicí toho, co od akce očekáváme. Mnoho z nás takový start zaskočil, protože asi nikdo neměl 100% představu, jak to bude probíhat. A aby se ledy zbořily velice rychle, Maroš měl pro nás připraveny seznamovací hry. V první části jsme museli tvořit skupinky, kde jsme se vždy představili trojicí ve smyslu jméno-záliba-talent (vlastnost-vystihující slovo-…). Pak jsme museli utvořit nějaký stroj. To byla ještě nevinná zábava. Pak ale přišla hra na kravičky, u které se krásně projevil průměrný starší věk – část se rovnou schovala do ústraní, že hrát nebude, část se nadšeně vrhla do interakcí a část se účastnila nejistě z pocitu zodpovědnosti „mně by se taky nelíbilo, kdyby se někdo neúčastnil programu, který bych chystal“ 🙂 Po společném zpívání chval jsme se s Danem zamýšleli nad tím, jaký charakter po nás chce Pán Bůh a co s tím. Dostali jsme také kartičky, na které jsme si psali své hodnoty a přemýšleli, jakými návyky si je udržet.
Krásné sobotní ráno po bohaté snídani započal Gřešek ponouknutím nás k vlastnímu zamyšlení nad tím, co v životě potřebujeme a jak v těch potřebách upřednostnit Krista. Dopoledne jsme věnovali zamyšlení s Jendou D. nad příběhem Pavla ve Filipským a jakou stopu za sebou zanecháváme. Mnoho z nás zůstala v hlavě myšlenka toho, jak Pavel vyzdvihuje, až podsouvá to dobré na úkor negativního, které je možná viditelnější. Myšlenky jsme ještě mohli rozvířit v diskuzních skupinkách a o postoje se zpětně v celku opět obohatit.
Po obědě, spočinutí a procházce jsme měli dvě sady workshopů – v prvním kole jsme si mohli vybrat mezi zamyšlením Jendy D. o tom, co je běžné a co normální, nebo se s Nikol zamýšlet nad našimi jazyky omluvy. V druhé salvě jsme mohli s Gřeškem uvažovat, co je vhodné stihnout do smrti a s Danem nad opravdovým přátelstvím. Okolo večeře vznikly krásné spontánní kruhy – diskuzní, zpěvu u klavíru a kytar, sdílení, naslouchání si.
Večer nás čekala ale pořádná dávka zábavy. Čekal nás prostor her, kde jsme se mohli účastnit nebo vyhlížet talenty a sázet na ně. Co se dělo v kasinu zůstává v kasinu, každopádně byl to odvaz a upřímný smích, hecování se a dětská radost, která okolí naplnila, stála za to. Za vyhrané peníze jsme se mohli pohostit dobrotami a kdo neměl dost a nebyl naprosto unaven, mohl ještě pokračovat deskovými hrami.
Nedělní ranní zamyšlení odpálil Ondra svědectvím o přemýšlení nad smrtí a jaká tři poučení si v tom našel během psaní bakalářské práce. V salvách smíchu nad vážným tématem se mu povedlo do nás zafixovat myšlenky, které asi jen tak nevyženeme. Jeňa M. pak přednášel o tom, jak vést klíčové rozhovory a došlo i na malý trénink a spoustu příkladů z praxe. Nezbývalo, než uklízet, naobědvat se, loučit se a odjet.
Byl to zajímavý víkend a myslím, že každý si tam mohl najít to svoje. Mohlo se družit, diskutovat, chválit, hrát si, zamýšlet se… Líbilo se mi pozorovat smích na tvářích mnohých a radost z toho, že mají víkend pro sebe a mohou odpočívat, že nemusí sloužit ve svých sborech, že manžel hlídá děti. Bylo krásné pozorovat, jak tyto maminky rozkvétaly. Bylo krásné pozorovat dvojice a malé skupinky, jak diskutují, objímají se a modlí se za sebe. Jak se netvoří mobilová kolečka, ale lidé spolu doopravdy mluví. Jak páry se neuzavírají samy pro sebe, ale všichni mluví se všemi. Jak je možnost odejít a potkat se s Pánem Bohem nebo přijít a poznávat další přátele. Jak se nadšeně vítají přátelé po mnoha letech. Jak proběhl #MeetUp na více úrovních a jak to tvořilo radost a úsměvy ve tvářích těch, kteří se tam potkali.
Veronika | fotografie Lenka Michálková
