V sobotu 21. září společně prožijeme Slavnost poslední večeře Páně. Při přípravě na tuto příležitost jsem si vzpomněl na jednu příhodu, od které už uteklo skoro půl století.
Jako dvanáctiletý kluk jsem celé prázdniny pomáhal v malé vyškovské ZOO a v září mne pak čekalo překvapení. Ředitel přinesl mým rodičům moji první výplatu. Koupil jsem si za ni nový oblek. Poprvé jsem měl na sobě něco, co jsem nezdědil po starších sourozencích. Měl jsem velikou radost. Tak velkou, že jsem se rozběhl a chtěl přeskočit branku. Jenže jsem nevyskočil dost vysoko a výsledkem byly roztržené kalhoty. Radost vystřídal pláč.
Maminka vzala kalhoty a zanesla je své kamarádce, která uměla scelovat látky. Stihla to udělat během jednoho večera a já mohl jít v sobotu do sboru v mém novém obleku. Nikdo nic nepoznal, protože kalhoty byly opraveny dokonale.
Proč o tom píšu? Jak už jsem zmínil, v sobotu 21. září prožijeme v našem sborovém společenství opět Slavnost poslední večeře Páně. Každý, kdo se jí zúčastní s touhou po odpuštění svých hříchů, z ní bude odcházet čistý jako sníh. Bůh z nás sejme špínu našich hříchů a znovu nám vrátí naši čistotu. Budeme před ním moci stát s čistým svědomím, jehož šrámy a trhliny budou tak dokonale „sceleny“, že nikdo nepozná, čím jsme si v uplynulém čtvrtletí prošli.
Po třech měsících se znovu sejdeme a prožijeme obřady ustanovené naším Spasitelem. Po obřadu umývání nohou budeme přijímat symboly Ježíšova těla i jeho krve, kterými si připomeneme jeho oběť na kříži. Lukáš píše: Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ Po večeři jim podal opět víno a řekl jim: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji…“ (Lukáš 22,17-20 SNC)
Bůh nám nabízí obnovení smlouvy, kterou narušil náš hřích. Zve každého, kdo s ním tuto smlouvu uzavřel svým křtem. Scelení naší pošramocené pověsti ale není automatické. Pokud chceme, aby k němu během Slavnosti poslední večeře Páně došlo, musíme jednat podle rady apoštola Pavla: „To ovšem znamená, že kdo bere ten chléb nebo to víno na lehkou váhu, znevažuje tím Kristovu smrt. Ať tedy každý nejdřív sám sebe zkoumá, než sáhne po chlebu a kalichu. Jinak na sebe přivolává odsouzení, protože pohrdá Kristovou obětí.“ (1.Korintským 11,27-29)
Slavnost poslední večeře Páně je jedinečná příležitost, kterou nám nabízí Bůh. Ježíš zemřel, aby nám mohl odpustit naše hříchy, a poté nás zahrnul svou milostí. V žádném případě to tedy není laciná milost a my bychom ji svým přístupem neměli zlehčovat. Prosme Ducha svatého, aby nám připomenul vše, co je třeba dát ještě před touto slavností do pořádku. Přemýšlejme, komu bychom se měli omluvit a kdo čeká na naše odpuštění. Jen tak se Slavnost poslední večeře Páně stane okamžikem, v němž Bůh scelí naše svědomí a dá mu schopnost, aby nám v dalších dnech ukazovalo správný směr a dovedlo nás až do cíle, kterým je Ježíšovo nebeské království.
Těším se, že se spolu na této slavnosti v sobotu 21. září setkáme a společně se pak po jejím skončení budeme rozcházet do svých domovů s jistotou, že naše smlouva s Bohem je opět platná a my se můžeme nadále těšit a radovat ze spasení.
Zvu vás a vím, že se na nás všechny těší i Ježíš Kristus. Náš Spasitel má radost, když vidí, jak bereme jeho oběť vážně a jakou radost v nás to, co pro nás udělal, vyvolává.
Vlastík Fürst
