Plánujete rádi? Znám lidi, kteří se pokouší své plánování dovést k dokonalosti. Už večer si dělají podrobný plán na další den. Ne na hodiny, ale na minuty. Ranní hygiena, čtení Bible, snídaně, studium… Denně ztratí nejméně hodinu plánováním toho, co druhý den nakonec stejně nestihnou!
Jakub na toto téma napsal: Slyším, že někteří říkáte: „Co nejdříve se přesuneme do toho či onoho města, budeme tam asi rok pracovat a vyděláme si spoustu peněz.“ Jak můžete vědět, co se stane zítra? Vždyť náš život se podobá ranní mlze, která se objeví a za chvíli zase zmizí. Měli byste spíše říkat: „Jestli si to bude Pán přát a zachová‐li nás při životě, uděláme to či ono.“ Ale vy mluvíte jen o svých vlastních plánech a chvástáte se jimi. Takové sebejisté řeči jsou hřích. (Jakub 4,13‐17)
Před námi je další školní rok a my už možná plánujeme, jak ho prožijeme a co od něho můžeme očekávat. Jakub nám radí, abychom svou budoucnost neplánovali sami, ale raději s Ježíšem.
Děláme to tak? Možná nás starší při této otázce napadá, že to je problém těch mladých. My s našimi zkušenostmi přece už takové školácké chyby neděláme…
Připomíná mi to krále Davida. Bylo to v době, kdy už postavil královský palác, opevnil Jeruzalém i další města a „Hospodin mu dopřál klid ode všech okolních nepřátel“ (2. Samuelova 7,1). Přál si, aby po něm zůstal nějaký památník jeho zbožnosti. Nakonec se rozhodl postavit chrám, který předčí svatyně okolních království.
Načrtl základní plány, udělal finanční rozvahu a pak pozval na návštěvu proroka Nátana. Ten krále vyslechl a prohlásil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“ (2. Samuelova 7,3) Nadšeně pak spolu probírali projekt a plánovali začátek stavebních prací, jen přitom zapomněli zjistit, jaký názor na to má Bůh. Byli přesvědčení, že by s takovým plánem přece nemohl nesouhlasit.
Když vše probrali, prorok se vydal na cestu domů. Ustlal si lože a s pocitem dobře vykonané práce se uložil ke spánku. Ale té noci se stalo slovo Hospodinovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? … Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě.“ (2. Samuelova 7,4‐5+11)
Co udělám zítra? Na to bych se měl ptát svého Boha. On zná mou budoucnost. Ví, zda tu ještě budu. K naplnění Jakubových slov nestačí na konci modlitby dodat: „Staň se Tvá vůle!“ Ten, kdo přijme radu Jakuba, bratra Pána Ježíše, se nejdříve ptá, pak plánuje a nakonec dá vše znovu do Boží péče.
Co budu dělat zítra? Měl bych se snažit splnit to, na čem se ještě dnes večer domluvím se svým Pánem. Protože nejen sobotu, ale každý den bych podle Bible měl začínat večerní poradou s Králem vesmíru při našem soukromém setkání.
Před námi je další školní rok. Jak ho prožijeme? Co vše si v něm naplánujeme? Pokud jsme moudří, pak si i v této oblasti necháme poradit naším Stvořitelem. On totiž, na rozdíl od nás, zná vše, co nás čeká.
Přeji nám všem, abychom prožili spoustu báječných chvil s těmi, kdo nás mají rádi. No, a pokud nás potká něco, co nám radost nepřinese, pak si přeji, abychom měli jistotu, že Bůh ví, proč to dopustil. Nejen škola, ale i život přináší různé zkoušky, ve kterých můžeme poznat, jak na tom jsme. Jakub, jehož slovy jsme dnes začínali, napsal: „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.“ (Jakub 1,12)
Školákům přeji, ať se jim daří ve škole a nám ostatním, ať obstojíme i v té Boží škole života. Přicházející zkoušky neberme jako trest, ale jako další výzvu na cestě do Ježíšova království.
Vlastík Fürst
