Kde jste byli letos na dovolené nebo na prázdninách? Představte si, že my jsme byli v nebi! A bylo to tam úžasné!
Je to tam krásně zařízené, čisté, vyladěný design, samý architektonický skvost. Výborně tam vaří, samé dobroty. A chovají se tam k hostům moc mile a hezky. Na posteli se stačí otočit na bok a ráno vidíte jako první východ slunce. Večer zase jako poslední můžete zamávat obrovskému rudému pomeranči, než se přikryje peřinou z mráčků. Pohled na hvězdy nic neruší a jsou vám na dosah ruky. A když chcete náhodou vyrazit dolů, můžete si půjčit koloběžku. A to je pak jízda! I ostřílení závodníci musí brzdit.
Už vás nebudu déle napínat. Strávili jsme letos v srpnu dvě noci v horském hotelu na vrcholu Ještěd nad městem Liberec. A stálo to opravdu za to. Místo i stavba mají nezapomenutelné kouzlo. Jde zde prostě vidět, že na místě vyhořelého starého hotelu dělali vše místí rodáci a nechali tam maximum svého profesního umění a kus srdce. Architekt Hubač krásně vystihl křivky hory a prodloužil je do impozantní stavby, ve které spojil restauraci, hotel a výkonný vysílač. Krásu stavitelského díla podtrhuje jeho promyšlená funkčnost, originální stavební řešení a provozuschopnost stavby v extrémních podmínkách za každého počasí. Však také byla vyhlášena českou stavbou 20. století a v 70. letech získala prestižní mezinárodní architektonickou cenu odpovídající světové stavbě roku.
Když jsme z okénka pokoje pozorovali východ slunce nad mraky, nad ostatními kopci, nad městem pod námi, prohlásila manželka tiše, že je to tu jako v nebi. Když jsem o jejích slovech přemýšlel, uvědomil jsem si, že těch podobností je opravdu hodně. Nejvíc mě ale zaujala paralela se slovy apoštola Pavla v dopise křesťanům do Korintu:
„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“
(1. Kor 2,9)
Tento verš asi nejlépe vystihoval naše pocity na Ještědu od našeho příjezdu. Na cestu jsem se detailně připravoval, prostudoval jsem si řadu dostupných materiálů, podíval se na videa a fotky, dokonce si přečetl i recenze jiných lidí, kteří místo navštívili, takže jsem měl celkem přesnou představu, kam jedeme a jak to tam vypadá. Skutečnost ale výrazně překonala naše i tak vysoké očekávání. A to hlavně atmosférou, která se nedá vtěsnat do slov, fotek nebo filmu. Myslím, že dnes už trochu více rozumím Pavlovým slovům, když realisticky vyhodnotil jako zbytečnou snahu popsat to, co pro nás Bůh chystá, protože si to prostě představit nedokážeme, to musí člověk zažít.
Zároveň jsem ale přišel i na jeden velký a podstatný rozdíl. Budova na Ještědu má jen 10 pokojů. Víc se jich tam kvůli umístění na vrcholu, nádherné architektuře, spojení s restaurací a vysílačem nevešlo. Člověk si tam proto pokoj musí rezervovat dlouho dopředu nebo musí mít velké štěstí jako my, že se vytoužený pokoj náhodou uvolní zrovna v termínu, když máte v plánu se nacházet poblíž. To v nebeském království je to jinak. Ježíš nás ujišťuje o tom, že tam s místem problém není a On sám je toho garantem:
„V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“
(Jan 14.2)
A to je skvělá zpráva! Nejenže si krásu a atmosféru královského pobytu ani nedokážeme představit, ale hlavně tam Ježíš rezervoval předem místo pro každého, kdo se těší na to, že tam bude s Ním. Tak co, jedete taky?
Tomáš Pokorný
