V poslední době v zaměstnání u oběda s kolegy často diskutujeme o očkování proti nemoci Covid-19. Jsou zde zastánci i odpůrci a tak si ty dvě skupiny vyměňují názory a podporují je argumenty. Naštěstí probíhají debaty v přátelském duchu a jedna skupina respektuje tu druhou a naopak.
Ne vždy to ale platí. Často (a ne zřídka i mezi křesťany) se stává, že své názory prosazujeme za každou cenu, ať už jde o jakékoliv téma – Covid, Green deal, politická situace, prožívání soboty, zdravý životní styl…
V 1. Pavlově dopisu křesťanům v Korintu v 8. kapitole Pavel upozorňuje na „křesťanský přístup“ jednoho k druhému. Co myslím tím „křesťanským přístupem“? Uvědomuji si, že názorové skupiny někdy sdílejí svůj pohled stylem „já to tak vidím a mám právo prosazovat svůj názor a že ty to vidíš jinak mě vůbec nezajímá“. A druhá skupina pak na to reaguje tak, že „ta první skupina si na křesťany jen hraje, protože pravý křesťan by se takto určitě nechoval. A tak človek, který tvrdí, že je křesťan, ale nesplňuje moji představu o chování křesťana je můj nepřítel a měl bych mu to dát jak se patří najevo (nebo ho alespoň za jeho zády pomluvit před někým kdo sdílí můj pohled).“
Kdy se to stalo? Kdy se naše společnost tak rozdělila? Je to novinka doby, ve které žijeme? Myslím, že ne. Stejný Pavel, který v 1. Kor. v 8. kapitole upozorňuje na „křesťanský přístup“ tedy toleranci jednoho k druhému, píše jiným křesťanům v Římě, aby se tolerovali v odlišných názorech (Řím. 14. kapitola) a pak ještě jiným křesťanům v Galacii píše velmi explicitně:
„Vždyť celý zákon se dá shrnout do jediné věty: Měj rád svého bližního jako sám sebe. Jestliže se místo toho jen koušete a žerete, dejte pozor, abyste se navzájem nesežrali.“
Myslím, že tendenci přesvědčovat druhého člověka o svém „správném“ nazoru měli lidé vždy. A historie nam mnohokrát dokázala, že pokud to došlo do extrému mělo to mnohdy velmi tragické následky (války, pronásledování menšin, genocidy… nebo rozbité rodiny, rozhádaní přátelé). Chci se poučit z historie a učit se vyjadřovat svůj názor jasně a srozumitelně, ale tak, abych druhého neodsuzoval, nezraňoval a neukazoval mu třeba, že „on není tak vyspělý křesťan jako já“. Chci se učit mít rád lidi, kteří mají jiný názor, se kterým nesouhlasím.
Pokud máte podobnou touhu se učit toleranci a lásce, možná pomůže text z 1. Petrovy 4, 7-10:
“Všemu nadešel konec. Proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám, především si ale zachovejte vzájemnou lásku, vždyť ‚láska přikryje množství hříchů.‘ Projevujte si navzájem pohostinnost se vší ochotou. Každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti.“
Pokud Vás toto téma zaujalo, pročtěte si v Bibli 1. Kor. 8, Řím. 14, Gal. 5 a 1. Pet. 4, kde se píše o křesťanském duchu tolerance, lásky a respektu. Určitě objevíte i další zajímavá témata k uvažování.
GS
