Momentálně mám možnost zblízka pozorovat péči o ovce a nejde jinak, než u toho přemýšlet nad biblickými přirovnáními k ovcím. A že jich je. Není to ale jen o nich, ale vůbec o ovčím chování, které ve mně vzbuzuje touhu ovečkou být.
PASTÝŘŮV HLAS
Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je.
Jan 10:3 CSP
Hlavní důvod, jak jsem se teď k ovečkám dostala, je chození na procházku. Ve skutečnosti to znamená obejít pobřeží a ovečky zahnat zpět do hor. Rozmlsaně chodí během odlivu ke slané trávě, která jim moc chutná, ale během přílivu už neodchází, a tak jim hrozí utonutí. Musíme tedy jít na procházku, kdy na ně voláme a ženeme je pryč zpět do hor (a kontrolovat, zda se posledně nějaké nezapomněly a dát to vědět jejímu majiteli). Někdy, jak říká majitelka, vyčkávají do poslední chvíle, zda nevtipkujeme či nejsme jen turisti, ale jakmile signál zopakujeme, už se rozběhnou do hor. A občas k nim musíme blíže a tím jim připomeneme směr, kudy jít. Vyvedeme. Nebo vyženeme?
PASTÝŘOVA PÉČE
Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.
Jan 10:11 CSP
Něco, co vidím u domácích ve vztahu k jejich zvířatům dnes a denně. Vidím, jak pozorují kalendář s velikostí přílivů a odlivů a pozorují moře, zda to je bezpečné, nebo už stoupá příliš a je na čase na ovečky dohlédnout. A to pak znamená jít ráno třeba ve 4 hodiny a navzdory tomu být čilý až dlouho do večera. Když se na jaře jehňata rodí, střídají se na stráži ve chlévě, a když je naopak na podzim shání z hor zpět domů, jsou to dle popisu také vyčerpávající dny. Ale nelitují. I já sama jsem se jednou přistihla při setkaní s agresivním psem sousedů, že se poprvé nebojím o sebe, ale jak bude reagovat na ovce, které tam budu hnát a domlouvala jeho zavření.
OVCE ZNAJÍ CESTU
A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.
Jan 14:4 CSP
Již mnohokrát jsem se napálila, když jsem si hledala svou cestičku, jak si procházku zkrátit a usnadnit. Místo toho jsem se propadla na pobřeží v holinách do bláta nad kotníky a čím více se snažila vysvobodit, tím více jsem se propadala. Pokorně jsem chodila ve vyšlapaných ovčích cestičkách s jistotou bezpečí. A když jsem chodila na procházky pravidelně, ovce už jen v dálce zahlédly můj stín a vydaly se poslušně do hor. A tím, jak se rozešly, přidaly se houfně i další. Věděly, kudy jít. Když odvykly, musela jsem je popohánět, ale když to byl jejich zvyk, svou cestu znaly dokonale. I domácí mi potvrdili, že ovce svou cestu znají a i proto po sezóně trefí domů až na výjimky.
V TROJICI JE SÍLA
Lépe je dvěma než jednomu, neboť mají lepší mzdu za svou námahu. Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát. Také jestliže dva ulehnou, bude jim teplo, ale jak bude teplo jednomu? A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno.
Kazatel 4:9-12 CSP
Když cestujete po Islandu autem, jako řidiči musíte dávat pozor, abyste nesrazili ovci. A když je v silnici ovce, brzy se naučíte dávat pozor, protože velmi často jsou v okolí další dvě. Velmi často chodí po trojicích. Naučila jsem se, že nejčastěji je to matka a dvě mláďata. Občas je složení jiné. Ale velmi výjimečně najdete ovci samotnou. Někdy se spojí dvě či tři skupinky dohromady a dokonce se občas navzájem volaly bečením a čekaly na sebe při putování krajinou.
PASTÝŘŮV NADHLED
Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, to jsem já. Vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Jako věnuje pastýř péči svému stádu v den, kdy je uprostřed svých roztroušených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, na která byly rozptýleny v den mračna a husté temnoty.
Ezechiel 34:11-12 CSP
Jako poslední poučení mám jedno, které je pro mě asi nejtěžší k přijetí. Pastýř pečuje velmi a má o své ovečky starost, jako jsem popisovala výše. Ale má nadhled. Vysvětlím na příkladu. Příliv okolo úplňku a novu sílí, ale je různě silný dle období v roce. Podle toho se určuje, kolik dnů předem a poté se musí ovečky vyhánět a případně z jakých oblastí. V jedné oblasti, kam jsem chodila vyhánět já, byl menší ostrůvek. Při obrovském přílivu naprosto zmizel pod hladinou moře, při běžném se rozdělil na asi tři části a při slabém zůstal nad hladinou celý. Jednou příliv zeslábl, tak jsme ovečky nechali, ale ty zůstaly vlivem vody rozděleny a navzájem na sebe bečely. Jakoby se zlobily, že jsme je v tom nechali. My ale věděli, že jsou v bezpečí a dohled nad nimi měli. Jakmile voda opadla, ovečky vzaly kopýtka na ramena a pelášily do hor. Další den tam už ale byly zase a zase smutně bečely, jakmile je voda obestoupila.
Asi by se těch ovčích naučení dalo najít více. Pro mě je to tu ovšem škola otevřené Bible, kdy se dívám na Boží péči najednou trochu jinak a právě proto bych se chtěla Boží ovečkou stát. Ne nadarmo máme plno dětských písní o ovečkách. Schválně – zkuste si teď nějakou zabroukat. Nepromlouvá k vám jejich text najednou jinak?
Veronika
