Janovo evangelium
16. 11. 2022 - úvod a prolog
Otázky: D. Stehlík
Odpovědi: P. Rohan
Úvodní a obecné
Jan říká, že důvodem, proč napsal své evangelium, je víra v Ježíše jako Božího Syna. Z této víry pak vyplývá Život, který není definován jen biologickými kategoriemi, ale orientací, jenž nám Boží zjevení v Kristu poskytuje. Ve světle zjevení Boží milosti a lásky se mohu jinak dívat na sebe, na druhé a mohu nalézt smysl své existence. To je Život, a také důvod, proč studovat tento spis.
Četba Janova evangelia není pro začátečníky. Jan je pozdně píšící autor, který ve svém spisku vychází ze skutečnosti, že tu již existuje synoptická tradice a jeho čtenáři již znají základní reálie Kristovy životní cesty, jsou seznámeni se svátostným jazykem komunity, geografickými reáliemi a mají cit pro dvojsmyslná vyjádření. Evidentně také Janův spis staví na christologické tradici synoptických evangelií a nechce ji jen opakovat, nýbrž rozvinout. Zdá se, že evangelium vzniká v podhoubí určitého napětí. Ježíšův příběh je vyprávěn zřejmě tak, aby promlouval mimo jiné do situace konfliktu mezi Janovskou církví a původní židovskou komunitou, aby posílil sebevědomí křesťanů a ukázal, že toto společenství stojí v probíhajícím konfliktu na správné straně. V evangeliu je patrná snaha vypořádat se s židovskou, potažmo SZ tradicí a vytvořit si nějaký nový vztah k této tradici. Ježíše autor chápe jako naplnění SZ předobrazů či dokonce v jistém slova smyslu jako překonání všeho toho, o co se opírala SZ zbožnost. Někteří vykladači spatřují v Janově evangeliu dokonce ozvuk gnostických nauk, nebo polemiku s gnostickým viděním světa. I gnose by tedy mohla být v pozadí, ale je to samozřejmě velice otazné.
Zjevení je řazeno mezi spisy Janovské literatury a nalezneme v něm některé znaky, které jsou typické i pro evangelium. Například v knize Zjevení máme také konflikt křesťanské komunity se synagogou i když není hlavním tématem. Zjevení má podobně jako Jan vysokou christologii a Kristu zde náleží stejná úcta jako Stvořiteli. Oba spisy pomáhají církvi vypořádat se se situací pronásledování i když to každý činí po svém. Také pohled na poslední události (eschatologii) je u obou textů poněkud odlišný. Pro Jana je typická eschatologie realizovaná. Vzkříšení, věčný život atd. jsou již vlastně teď a tady přítomné v osobě Krista. Zjevení se však více obrací z bezútěšné reality k budoucímu vykoupení. Přiznám se, že nevím, v čem by mně při studiu Janova evangelia mohlo Zjevení výrazněji pomoci. Vzájemná závislost mezi těmito knihami je velmi malá.
První část - Prolog (Jan 1,1-13)
Když se úplně poprvé podíváme na evangelium Jana, čteme: (ČSP)
1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
U čtení tohoto textu se nám mohou vybavit první verše Bible: (ČSP)
1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.
2 Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami.
„Na počátku“ je opravdu ozvěnou knihy Genesis, ale poučenému čtenáři může připomenout také evangelium Markovo a vůbec celou synoptickou tradici, která počátek Ježíšův vidí ve službě Jana Křtitele nebo v Abrahamově či Adamově rodové linii. Jan jde oproti Genesis a oproti synoptické tradici ještě dál, když Kristův původ zasadí nejen před Abrahama a Adama, ale dokonce i před samotný akt stvoření, aby ukázal, že v Ježíšovi nepřichází nikdo stvořený, ale Stvořitel sám. Krásně je to vyjádřeno v Prologu, kde slyšíme „Slovo bylo Bůh“ nebo jinak a lépe přeloženo „Co byl Bůh, bylo i Slovo“. V Ježíšovi tedy Bůh sám sebe vyjádřil. Ježíš Kristus, vtělené Slovo o Bohu pouze nemluvil, ale on jím od počátku bytostně byl, a proto kdo chce Boha skutečně znát, musí přicházet ke Kristu.
Souvisí to s tím, co jsem říkal již výše. Ve SZ bylo slovo základním prostředkem nejen stvoření, ale Božího zjevení. V židovské tradici se slovo Hospodinovo těšilo veliké úctě a na jeho poslušnosti závisela kvalita života člověka či život sám. Tato tradice zřejmě stojí i za termínem Slovo v Prologu Janova evangelia. Jan chce ukázat, že je tu osoba, která se stává prostředníkem Božího zjevení a tím pádem i nositelkou života.
Druhá část - Jan Křtitel (Jan 1,14-28)
Jan potřebuje svědka, který by Ježíše uvedl do světa, který by k němu obrátil pozornost a ukázal na jeho význam. To je Janova úloha a když Jan tuto funkci splní, pak vyklidí pole. Je však také možné, že se autor evangelia potřeboval vypořádat se stále silným hnutím kolem Jana Křtitele, a tak poukazoval tímto způsobem na skutečnost, že Jan sám nikdy neměl vyšší ambice než být svědkem Slova. Pro nás může být Janův postoj inspirací v naší vlastní svědecké službě. Může nás vést k větší pokoře, abychom snad příliš nestrhávali pozornost na sebe.
Jedná se o náboženské obnovné hnutí, které vzniká podobně jako sekta esejců v době makabejského povstání. Cílem bylo vrátit národ k původní zbožnosti založené na Toře a její aplikaci do každodenního života. Farizeismus má tedy své pozitivní stránky, a ne vždy je daleko od Božího království. Zde však představují častou Ježíšovu opozici. Pod pojmy farizeus a žid se kumuluje nepřátelství proti Kristu, nepřátelství, které je tak typické pro oblast, kterou evangelium nazývá „světem“. Svět, Židé, farizeové u Jana, to jsou náboženští lidé, kteří se uzavřeli ve svém náboženském systému a jsou Slovu nepřístupní. Ježíšovi samozřejmě i na této opozici záleží, nakonec Jeho oběť na kříži je důkazem lásky ke světu, ale snaha tyto lidi získat je až na světlé výjimky marná, protože naráží na odpor a nenávist. Jan o opozici hovoří zřejmě proto, aby usvědčil svět z jeho viny a varoval před podobnou uzavřeností i nás, neboť největším problémem lidstva není morální a duchovní marasmus, ve kterém se všichni nacházíme, ale arogance, s jakou někdy odmítáme nabízenou milost Božího Syna.
Jan ukazuje touto citací, že se spolu s Ježíšem podílí na naplnění SZ mesiášských proroctví a očekávání. Zároveň ukazuje, že Ten, jemuž vydává svědectví, přesáhne všechny dosavadní prorocké služby. On je více než Elijáš nebo prorok, na něhož se ptají farizeové. Je to sám SZ Hospodin, kdo v osobě Ježíšově přichází, jak ukazuje i citace z Izajáše.
Třetí část - Beránek Boží (Jan 1,29-34)
Jedná se o srozumitelný obraz obětního zvířete, na které se přenáší vina obětníka. Chce se zde zřejmě ukázat, že nikoliv voda křtu Janova, ale Ježíš je ten, kdo hřích odstraňuje a přináší do lidského života milost usmíření. Tato oběť má univerzální platnost a vztahuje se ke světu, který ačkoliv je nepřátelský, je zároveň objektem Boží lásky. Bůh svět objímá v Kristu, chce jej usmířit se sebou samým, ale svět o toto obětí nestojí, zůstává Bohu nepřátelský, a tak ve své vině setrvává. Za obrazem beránka je samozřejmě celá řada SZ předobrazů (ozvuk Velikonoc, oběti za vinu, obětování Izáka a Izajáše 53).
Ve SZ je sestoupení Ducha na člověka často spojeno s vyzbrojením ke zvláštní službě Bohu a jedná se většinou o jev přechodný. SZ postavy nikdy nevyzařují Boží povahu dokonale, ale ve svém úkolu selhávají. Zde Duch na Kristu již zůstává, tedy neodstupuje. Kristus je tedy v celé své službě a v celém svém pozemském působení nositelem Ducha. Ve SZ je sláva Boží zastřená lidskou porušeností a zkažeností, ale zde ve vtěleném Slovu se zjevuje v plnosti, do které pak Kristus uvádí skrze dar Ducha i nás.
Čtvrtá část - Učedníci (Jan 1,35-51)
Co hledáte? Co chcete? O co vám v životě vlastně jde? To je myslím důležitá otázka nejenom pro učedníky, ale i pro nás. Učedníci ukazují, že jim jde o to stát se Kristovými následovníky. Na základě svědectví Jana Křtitele si uvědomili, že zde v osobě Ježíšově se odehrává něco životně důležitého, co nesmějí minout, u čeho musí být a podstatné je, abychom si to uvědomili i my, toto rozhodně minout nesmíme.
Ježíš má zájem o všechny, ale jen někteří mají zájem o něj a jsou mu otevření. Ostatní hledají důvody, proč Jej neposlechnout a ve víře nenásledovat. Tihle učedníci přes všechnu problematičnost o něj zájem měli. Nejsou to ideální postavy, ale jsou otevřené nabídce, a to je myslím důležité.
Můžeme si z toho něco odnést i jako církev? Nebo jako společenství věřících?
Neuzavírat se před novými podněty z vnějšku do svých tradic a teologických systémů, protože pokud to uděláme, pak vyschneme na troud a zahyneme.
Učedníci jsou v procesu víry a mají své lidské limity, které Bůh překonává a postupně prohlubuje jejich pohled na význam Ježíšova života. U nás je to podobné. I nám dnes jistě spousta věcí nedochází, ale zítra to může být všechno jinak. Bůh má s námi obrovskou trpělivost.
Prolog je skutečně úvod. Jan v tomto textu nastíní obsah celého spisu. Dle mého názoru je těžké udělat nějaké shrnutí ve dvou větách, ale pokusím se o to. Ježíš, jeho život a smrt, jsou vrcholným zjevením Hospodina a velice tedy záleží na tom, zda je takto vírou přijmeme, nebo odmítneme, protože na tom závisí naše existence podobně, jako existence SZ člověka závisela na poslušnosti celé Tóry.
Otázky pro publikum
Každý jsme v jiné fázi poznávání Krista. Nicméně vždy je důležité se ptát, co pro nás Ježíš znamená?
Když učedníci přistupují k Ježíši, tak jim klade otázku: „co hledáte?“ Kdyby mě Ježíš položil tuto otázku, jak bych odpověděl? Co hledám? Co chci od Ježíše?
Otázky druhého setkání
středa 23. 11. 2022 / 17:45
- Jaký je smysl prvního Ježíšova zázraku, proměnění vody ve víno?
Proč učedníci uvěřili až po tomto zázraku a ne dříve? - Poté, co Ježíš vyčistí chrám, je napsáno, že mnozí uvěřili v Jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. O která znamení se jedná, když text o žádných nemluví?
Co pisatel myslí tím, když říká, že Ježíš se lidem sám nesvěřoval (J 2,24.25)? - V další kapitole se setkáváme s Nikodémem. Proč tak významná osoba se potřebuje „radit“ s Ježíšem?
J 3,3 říká, že nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. Pokud je tímto narozením myšlen křest, jak to tedy bude s těmi, co uvěřili, ale nejsou pokřtění? - Ve čtvrté kapitole se Ježíš setkává se samařskou ženou. Víme o tom, že Židé a Samařané se neměli moc v lásce, jakto že spolu vedou rozhovor a tato žena nemá problém Ježíši odpovídat?
Co to znamená uctívat Otce v duchu a v pravdě (J 4,23)? - Ježíš se vrací do Kány, kde se setkává s římským úředníkem. Co nám tento příběh říká o víře?
- Napříč těmito příběhy prochází tematika znamení. Jakou mají znamení roli v naší víře a v poznávání Boha?
