Když jsem se před nějakou dobou dozvěděla, že k nám do Brna zavítají České chvály, zaradovala jsem se.
Ano, občas jsem mohla jejich tvorbu sledovat online, dokonce jednou jsem stála před sborem, kde zpívali. Ale bylo tak plno, že jsem se nedostala dovnitř, stála venku na dešti, a přesto mi těch pár písní, které jsem vydržela, zvedly náladu.
Nejde primárně o to, že by uměli dobře hrát a zpívat technicky (ač umí). Nejde o to, že mají zkušenosti s chválami z různých uskupení (ač mají). Nejde ani o to, že se sami autorsky na chválách podílí (ač tvoří). Jde o všechny prvky dohromady a jakými průvodci chval jsou. V podobné sestavě jsem během jejich chval na kongresu pochopila, že potlesk po písni nemusí znamenat potlesk jim (což mi přišlo nepřístojné), jako lidem, ale tzv. juchání posluchačů, kteří se k nim přidávají v touze chválit Pána Boha taky. Poznala jsem zase o kousek více, jak může přispět citlivě vedené průvodní slovo a reakce na události, které se ten den staly.
Připomnělo se mi to vše ve chvíli, kdy David vyzval před jednou písní, abychom vytáhli své mobilní telefony se světýlkem. A zdůraznil: já vím, že to vypadá docela hezky, ale rozsviťte je jen tehdy, pokud to myslíte vážně, že chcete ukazovat svým životem na Ježíše, mít jej v sobě. Neměl dlouhou plamennou řeč podbarvenou hudbou, která přesně zacílí a donutí člověka se nějak cítit. Dal výzvu, nechal svobodně se rozhodnout.
A já se usmívala. Kdybyste měli stejný pohled jako já, asi byste se také culili. Nehledě na věk lidé lovili telefony, a někteří starší na něm to světýlko ani neměli, ale s krásným výrazem v obličeji, který v tu chvíli asi odrážel jejich nitro, s ním houpali do rytmu spolu s mladými.
A najednou jsme všichni byli jednotní. Nehledě na věk, jak dlouho tak říkajíc ve víře jsme, značku našich mobilů. Teď to bylo jen o tom, zda to s Bohem myslíme vážně, nebo chceme dělat něco jen proto, že to hezky vypadá.
Jak jsem na začátku zmiňovala, že jsem je občas sledovala online, uvízla mi v hlavě jedna nová píseň, u které učili i mírnou choreografii (pár úkroků vlevo a vpravo). A moc se mi líbila zase slova, kterými to David uvedl. Chválíme tělem. Chválíme různými způsoby – slovy, hudbou, tělem, činy… Škoda, že tuhle píseň nedali i u nás. Asi to bylo tím, že měl David nohu v sádře a chválit tělem by pro něj bylo obtížné 🙂
I tak jsem ráda, že jsme s nimi mohli prožít večer. Nabrat pokoj, přemýšlet nad slovy písní v doprovodu krásné hudby s lidmi tak říkajíc na stejné vlně. A chtěla bych nám popřát, aby to v nás doznívalo i v momentech, kdy budeme řešit něco nepříjemného v práci nebo vyčerpaní doma se utrhovat na další členy své rodiny, ať nám dají „pokoj“. Protože v tu chvíli to bude naše pravá chvála – zda budeme Božím obrazem a budeme chtít mít Krista v sobě, jak jsme před pár večery nadšeně ukazovali našimi mobilními světýlky…
Veronika
Fotogalerie
fotografie: DP
