Sbírka pro potřeby DC ADRA ČR
Sbírka
V sobotu 2. prosince 2023 se i náš sbor zapojí do sbírky pro potřeby dobrovolnických center ADRA ČR.
Pro finanční hotovost budou připraveny obálky, nebo své dary můžete zasílat bezhotovostně na sborový bankovní účet, případně využít přiloženoý QR kód (přednastavenou částku 100,- Kč lze libovolně měnit).
Bankovní účet sboru: 2000396235/2010
Účel platby / poznámka: ADRA
Dobrovolnictví
Mít si s kým popovídat, zasmát se, podělit se o to, co nás tíží. Pro někoho samozřejmost, pro jiné vzácnost.
Jako třeba pro děti v dětských domovech, osamělé seniory a seniorky, dlouhodobě nemocné či lidi se zdravotním a mentálním postižením. Právě pro ně jsou tu naši dobrovolníci a dobrovolnice.
Prostřednictvím dobrovolnických center po celé republice propojujeme lidi ochotné pomáhat s těmi, kteří pomoc potřebují. A děláme mnoho dalšího…
Dobrovolnictví
Dá se říct, že v kalendáři sborových aktivit má sobota ADRY své pevné místo. Obvykle v květnu probíhá celosvětově v našich sborech modlitba a sbírka. V posledních letech však přibyla ještě druhá sobota s akcentem na ADRU. Ta bývá obvykle na přelomu léta a podzimu a je to naše národní záležitost, kdy si připomínáme význam a potřebu dobrovolnické služby.
Jakkoli je ADRA ve světě uznávanou značkou a vydobyla si pozici spolehlivého partnera při nejrůznějších problematických událostech, nezapomíná i na domácí hřiště a aktivně působí v mnoha oblastech.
Na základě pozorování, naslouchání, šetření a vyhodnocování bylo zjištěno, že fenoménem moderní doby je pocit osamělosti. Možná jste již slyšeli slovní spojení „sám uprostřed davu“. Přesně takto se dnes cítí mnoho lidí a dlužno dodat, že nemusí jít jen o starší ročníky. Jako křesťané se můžeme třeba i teologicky přít, zda se jedná o charakteristický rys doby před příchodem Pána Ježíše. To ale nic nemění na skutečnosti, že nedávná pandemie covidu problém sociální izolace ještě prohloubila. A právě zde se potkala data z šetření a analýz s vnímáním toho, co by mohlo a mělo být posláním nás adventistů – naslouchat, věnovat čas, pomáhat a snažit se naplňovat potřeby těch, o které třeba už okolí příliš zájmu nejeví a tím vlastně prakticky představovat naše životní hodnoty, víru a způsob života s Bohem. Dalo by se říct, že je to svého druhu evangelizace bez Bible v rukou. To byly základní kameny dobrovolnictví, které nám okolní státy trochu i závidí.
Člověk je tvor společenský a přirozeně touží po tom, aby jej měl někdo rád, aby byl pro někoho důležitý, užitečný, … aby měl zkrátka to svoje místo pod sluncem. Pocity osamělosti se mohou dostavit se zvyšujícím se věkem a zhoršující se tělesnou kondicí či zdravotním stavem. Jakkoli je o základní životní potřeby každého klienta domovů pro seniory postaráno, na vytváření pocitu štěstí a domácí idylky odborný personál rozhodně čas nemá. Spirála smutku a duševního strádání se roztáčí a osamělý jedinec trpí, přičemž je jedno, zda u sebe doma, nebo v nějakém zařízení.
Jako dítě jsem měl tu „čest“ poznat zdi brněnské Dětské nemocnice, kde tehdy pracovala teta Anička Musilová. Její návštěvy se do mé paměti nesmazatelně vryly. Dodnes si vybavuji ten klid a pocit bezpečí, když jsem ji viděl přicházet po chodbě. Když totiž za mnou přišla teta Anička, přišel za mnou kousek sboru, teta z dětské sobotní školky a já v ten moment věděl, že v nemocnici nejsem sám. Byl to pro mě tehdy takový pilíř jistoty tím spíš, že za mnou chodila někdy i 2x za den. Napadá mě, že teta Anička byla už tehdy vlastně takovou dobrovolnicí, aniž by to tušila. Dnes už vím, že moje výhoda spočívala nejen v mém věku, ale hlavně v tom, že jsem měl naději, že jednoho dne půjdu domů. Ale jakou perspektivu má starší člověk? Ruku na srdce, bratři a sestry – z domovu pro seniory (či obdobného zařízení) se už „domů“ obvykle nechodí. Bez ostychu přiznávám, že v mých 45ti je to pro mě osobně docela drsná až drastická představa. Takže když už se s tím tak nějak smířím, že zkrátka není vyhnutí a nadejde můj čas, přijde za mnou / za Tebou / za Vámi „teta Anička“?!
Moc bych si přál, abychom se na dobrovolnickou službu NEdívali pouze optikou, kdy se darem do sbírky na podporu dobrovolnictví vykoupíme či vyplatíme s myšlenkou, že „on se přece najde někdo, kdo to udělá a možná líp než já.“ Zkusme se na dobrovolnictví dívat jako na příležitost onoho biblického pouštění chleba po vodě a zkusme si férově sami sobě říct, zda je opravdu pro mě/Tebe tak nemožné stát se pro někoho onou „tetou Aničkou“. Nechci Vám kazit den, ale může se nám dost dobře stát (a vyloučit se to nedá), že jednoho dne budeme přes prosklené dveře smutně vyhlížet na chodbu, jestli nepřichází. Ale co chceme sklízet, když jsme předtím nezaseli?
Petr Opletal
Král odpoví a řekni jim:
„Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.„
matouš 25,40
Humanitární a rozvojová organizace, která pomáhá lidem v nouzi
ADRA Česká republika je součástí mezinárodní sítě charitativních organizací ADRA působící ve více než 100 zemích světa. Poskytuje okamžitou pomoc (nejen) při přírodních katastrofách a zlepšuje životní podmínky lidí žijících v chudobě. Dobrovolnická centra po celé republice propojují lidi ochotné pomáhat s těmi, kdo pomoc potřebují (senioři a seniorky, lidé se zdravotním postižením a další). Věnuje se také globálnímu vzdělávání.
Jsme tu s vámi pro druhé!
