Rodinná bohoslužba – ohlédnutí

Velikonoce - Velká noc

Část roku, která má své pohyblivé místo. Jednou je „potkáme“ téměř ke konci dubna, letos jsme si je mohli prožít už koncem března. Možná jsme trochu čekali, zda na nás v sobotu vykoukne sluníčko, nebo nás zasypou hromady sněhu, protože počasí se opravdu nedá předvídat, ale to, co jsme věděli s určitostí bylo, že si tu dnešní sobotu užijeme a prožijeme naplno.

Protože, než se setkáme v danou sobotu odpoledne na 16. hodinu, musí se potkat ještě realizační tým, a to minimálně jednou osobně před samotným setkáním, poté si spolu píše a ladí detaily, konzultují nápady a přemýšlí, zda jsou všechny ochotné ruce informovány a ví, co a kdy mají dělat. Rodinná bohoslužba se „nedělá sama“ – o to víc jsem vděčná, že jsou v našem společenství ochotní a laskaví lidé, kterým na druhých záleží. Pak se potkáme hodinu před začátkem, abychom nachystali to naše místo – malý sál – na to, aby měl každý svou židli, dobře viděl na promítané písničky, slyšel tóny hudby a doprovodného slova. Aby si i děti mohly sednout třeba na zem na polštářky a nemusely se kroutit na židlích. Hlásí se i tvoje ruce nebo hlava plná nápadů? Klidně se k nám přidej!

Na okně je velký džbán s kyticí tulipánů a beránek. Sálem zní písně, dětské štěbetání a vděčnost visí ve vzduchu. Vždy s napětím sleduji, kdo přichází, zda má na tváři úsměv, nebo v očích smutek. Zda si najde své kamarády nebo potřebuje doprovodit na místo určené pro něho. Opět je nás spoustu! Bože – díky!

Každá rodinná bohoslužba je jiná, ať už tématem, složením velkých nebo malých posluchačů, náladou, počasím nebo i tím, co spolu tvoříme. Někdy tvoříme pro svoji potěchu domů, někdy pro ostatní do sborového společenství. Tentokrát tvoříme více jako rodina – každý z nás si může vyrobit zahradu vzkříšení. Že jste o tom neslyšeli? Velikonoce jsou pro nás víc, než pomlázka, zajíček, mraky čokolády atd. Je to o nové naději – o tom, že kámen nezůstat zavalený navěky. A tak jsme si tento okamžik chtěli prožít a uvědomit společně tak, aby nám připomínal každým dnem, kým pro nás Ježíš je. Dostali jsme spoustu komponentů ke zpracování: misku, hlínu, kamínky, mech (děkujeme za jeho nasbírání!), semínka řeřichy, sazeničky macešek, klacíky, květináče, skleničky, stužky a tvořivé ruce … a začalo se tvořit … věřím, že tvoření jsme si nejeden z nás uvědomovali daný okamžik… řeřicha doma spoustě z nás vyklíčila v nový život.