Společná letní dovolená

SPOLU

Konečně jsem se dočkali! Minulý rok nám společná dovolená nevyšla, o to více jsme se mohli těšit na tu letošní.

Smekám před všemi, kteří tento typ dovolené organizovali, jelikož to není žádná sranda! Prvním, ne zcela jednoduchým krokem je najít místo, kam se pojede. A co všechno by to místo mělo splňovat, co nezapomenout a co naopak není tak důležité, zda to je tak akorát na dojezd a také na zaplacení. Jak se najíme? Kam pojedeme… a spoustu dalších otázek nám běželo hlavou, když jsme místo hledali. Nakonec jsme našli na hřebenu „za kopcem u polských sousedů“ v obci Spalona.

Ve středu nás po cestách doprovázel jemný deštím, který ale na vrcholku u Owce už nebyl a my si mohli užívat ten widok do krajiny. Owca z widokiem byla naším útočištěm pro následující dny. Převzali jsme klíče, rozdělení do pokojů a každý host byl informován o večerním setkání. Bylo to velmi milé, jak jsem se postupně scházeli a dojížděli z jedné či druhé strany.

Dle předpovědi počasí nás čekaly tři nádherné dny plné sluníčka a počasí tak akorát teplé na letní dobrodružství. Pán Bůh nám v tom deštivém čase nadělil tři krásné dárky, které jsme postupně rozbalovali, když jsem se bavili o tom, co to znamená SPOLU – spolu být, spolu tvořit, spolu zažívat, spolu sdílet…

Skupina přibližně 40 dovolenkářů včetně spousty dětí představovala krásnou výzvu, jak si spolu s dětmi ráno popřemýšlet nad naším tématem tak, aby i přes den mohli plnit nějaký úkol z příběhu a během dne si užít spousty legrace. Míst k objevování této příhraniční oblasti bylo mnoho na obou stranách! Užili si všichni: turisti, cyklisti, trailisti, ti, co mají rádi malé procházky i ti, co objevují kouzlo zámků, podzámčí a křivolakých uliček. Užili si i ti, co mají rádi dobré jídlo nebo ti, co se rádi překonávají v úzkých prostorách skalních měst či vojenských bunkrů a jejich zázemí. Je neskutečné, kolik se toho dalo za ty tři dny zvládnou, stihnout, prozkoumat! Bylo krásné vidět, jak už během dne jsme sdíleli fotky a nápady z míst, kde jsme zrovna byli a současně jsme stále byli SPOLU, i když se skupina rozdělila na menší. Večer jsme poté spolu chválili Pána Boha písněmi a přemýšleli nad tématem spolu zase trošku jinak – jako dospěláci – i když děti byly s námi, protože, proč by šli spát, že jo…

Sobota byla speciální i pro nás. Ráno jsme se setkali na krásné terase – posílali jsme vám odsud pozdrav přímo do sborového oznámení – a společně jsme si s dětmi zahájili jejich zamyšlením a hrou, kde spolupráce byla více, než potřebná. Ono, přenést míček na kroužku z lahve na druhé místo není tak jednoduché – někdy si to prostě musíte zkusit s námi. A jak to tak bývá, dospěláky jsme nechali, aby si dumali nad tématy sobotní školy a s dětmi jsme se vydali na nedalekou louku. Nádhernou louku s výhledem do krajiny, na naše dospěláky a taky na nedaleký lesík plný dobrodružství. Na louce nám teta Ali povykládala, jaká zvláštní přátelství a vztah spolupráce mají mezi sebou ptáčci a jeden africký kmen při hledáni medu a poté se děti spolu s rodiči nebo mezi sebou pustili do vyrábění. Jedinou podmínkou bylo, že to musí dělat spolu tak, aby to večer mohli představit dospělákům.

Odpoledne jsme se vydali do nedalekého Neratova – krásného místa, které ožívá díky neskutečné snaze místního faráře a nadšencům. Určitě stojí za to, si o tom místě něco přečíst, a nebo se sem zajet rovnou podívat. Být na těchto místech bylo nádherné kouzelné, zastavující a naplňující. Být v kostele, kde vidíte skrz skleněnou střechu do nebe…

Večer jsme zakončili netradičně – Tomáš si pro děti nachystal bojovku, kdy museli jít přes louku k lesu pomocí odrazek a to vám povím, to byla teprve odvaha! A ráda bych napsala ještě více a rozepsala se, jako vrchní písař, ale zkuste se zeptat sami těch, co tam byli. Co se jim tam líbilo, jak bylo na výletě? A co říkají na společný čas a nebo třeba, zda by jeli zase…

Nestačí mi ani řádky, abych vám tady vše vypsala a je to tak dobře! To znamená, že jsme měli neskutečně požehnaný čas naplněný pohodou, společenstvím, úsměvy, ochotou se zapojit a být tady jeden pro druhého. Vytváření toho „spolu“ není vždy jednoduché, ale stojí to za to, to mi věřte!

Terez