Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký přesah může být naše církevní věrouka o stvoření? Ovlivnilo vás to někdy? Omezuje vás to?
Vzhledem k tomu, že se zabývám přírodními a lékařskými vědami, se okolo otázky stvoření pohybuji více a méně od svých středoškolských studií. První výrazný střet byl během příprav na maturitu z biologie. Do teď si pamatuji, že druhá otázka byl vznik světa, sluneční soustava a evoluční a kreacionistické teorie. Naše učitelka biologie nám řekla, že u této otázky očekává, že budeme schopní detailně vysvětlit jednu evoluční a jednu kreacionistickou teorii (ano, tehdy jsem zjistila, že je jich více). Strašně jsem si tuto otázku nechtěla vylosovat… Nedařilo se mi ji naučit za žádnou cenu. Během maturity nanečisto jsem si ji vylosovala. Šly na mě mdloby. Začala jsem si psát přípravu, popsala jsem základní fakta o vesmíru, snažila se napsat přehled evolučních teorií a čas na potítku mi vypršel. Byla jsem jednou z posledních. Pomalu jsem začala mluvit a vyučující pak říká – máme málo času, vyberte si jednu teorii a tu mi detailně vysvětlete. Začala jsem tedy úvodem ke kreacionistickým teoriím a začala vysvětlovat stvoření. V té době v rámci úkolů SŠ bylo také téma stvoření a já si pamatovala některé drobnosti vycházející z hebrejského jazyka díky Leničce Havelkové, a tak jsem je přidala. Vyučující mě velmi zaujatě poslouchala a pak mi řekla, že mi dává jedničku a že jsem první, kdo jí to celé smysluplně vysvětlil. Ani nevíte, jak se mi při odchodu klepaly nohy a jak jsem byla vděčná, že jsem si tuto otázku neopakovala na maturitě na ostro.
Na vysoké škole jsem měla pár společných předmětů nebo úvodů společně s astrofyziky. Opět přicházely otázky o vesmíru. V buněčné biologii o vzniku světa. V klasické fyzice jsem narážela s datováním na základě radioaktivního rozpadu. Téma mě obklopovalo, ale nevěděla jsem, jak s ním naložit. Nebyla to denní konfrontace, ale stále jsem četla a přemýšlela. Zda budu tou nadšenou, která řekne „jak to příroda krásně vymyslela“, nebo naopak dokáži pojmenovat „ten Stvořitel byl génius“. Protože takovéto konfrontace přicházely při bližším studiu biochemických procesů v lidském těle, pochopení provázanosti jednotlivých buněk, …
Vždy mě bavilo se dovídat více, hledět za obzor věci propojovat. Proto, když mi na jaře volal Pavlík Kostečka, zda bych s ním nechtěla jet na církevní konferenci o vědě a víře, neváhala jsem téměř ani minutu, ač jsem dostala čas na rozmyšlenou. Více si o této konferenci můžete přečíst v zářijovém čísle časopisu Adventu (dostupné i online). Bylo to neskutečné. Tři nabité dny s vědci převážně z Evropy a Loma Lindy z Ameriky. Ve čtvrteční večer jsme se navzájem představovali, v pátek nás zahltili představováním svých výzkumů a čemu se věnují a sobotu jsme trávili přemýšlením spojení vědy a víry. Někteří z vědců mluvili o tom, jaké mají pracovní problémy, o kterých jsem do té doby neměla ani tušení. Jak to, že vyznávají stvoření, je limituje být součástí pracovních skupin, kde to na první pohled nemá žádnou souvislost, ale ve vědeckých kruzích jim to snižuje renomé. V neděli jsme šli společně navštívit přírodovědné muzeum, kde jsme do skupinek dostali materiály s otázkami, které jsme diskutovali během procházení. Byly to extrémně nabité tři dny. Má duše se tetelila, protože jsem se dozvídala tolik nového. A zároveň můj duch byl zastaven, protože společné modlitby na začátku a konci dne byly o to silnější. Velmi výrazným momentem pro mě bylo, když jsme se v menších skupinkách sdíleli, za co se za sebe navzájem můžeme modlit a pak všichni společně klečeli před jedním Bohem nehledě na míře vzdělání. Nechápala jsem, jak velký prostor slovutní vědci dávali nám, studentům či čerstvým absolventům. Měli jsme výhradní přednost v kladení otázek. Byli jsme nesmírně podporováni a tvořili kontakty a síť, abychom byli povzbuzeni dělat kvalitní vědu a naše víra nás neomezovala. Máme přísliby a možnosti doporučujících dopisů. Hlavně máme vědomí, že nejsme sami ve svém přesvědčení.
Součástí konference byla i určitá reklama na sobotu věnovanou stvoření. Proč slavit něco, co by měla být samozřejmost našeho vyznání? Uvědomujeme si, co vůbec znamená věřit ve stvoření? Dochází nám to, když jsme na procházce a můžeme pozorovat majestátnost stromů, různorodost květin, střídání ročních období, pozorovat funkčnost různých ekosystémů…?
Ráda bych vás pozvala na sobotu stvoření nejen oficiálním videem , ale i druhou částí osobního pozvání napříč světem.
Již tuto sobotu 26. 10. 2024 bychom se rádi připojili k celosvětové jubilejní 15. oslavě sobotě stvoření, kdy si chceme více připomenout, jak mocným stvořitel je náš Bůh, ale také se modlit za naše děti a mladé lidi, aby mohli Boží stvoření objevovat svobodně, bez komplikací či omezení a nebyli limitováni vlastní vírou při rozhodování o svém profesním směru.
Veronika
