Nedávno jsme si připomněli důležitou zásadu v naší snaze o správnou komunikaci nejen v rodině a církvi, ale i mimo ni – je třeba mluvit ve správný čas.
Máme využít každou příležitost k tomu, abychom se mohli sdílet o svou víru. Dnes si připomeneme další princip, na který nesmíme zapomínat, pokud chceme, aby bylo naše svědectví úspěšné:
„Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité;
ať víte, jak ke komu promluvit.“
Koloským 4,6
Jsme různí a na každého z nás platí něco jiného. To, co jednoho osloví a přivede k přemýšlení o Bohu, nechává jiného lhostejného. Něco ale může platit na každého – laskavost. Jak už toto slovo napovídá, jedná se o něco, co je spojeno s láskou. Pokud se mnou někdo hovoří laskavě, tak vím, že mu na mně záleží.
Platí to ale i obráceně. Pokud někoho oslovím, mám udělat maximum, aby co nejdříve pochopil, že mým cílem je, aby mu bylo blaho. Proto nás Pavel nabádá, abychom byli k druhým laskaví. Vždyť laskavost je součástí „ovoce Ducha svatého“ (Galatským 5,22-23). Má tedy být součástí výbavy každého křesťana, který dovolil Duchu svatému, aby vstoupil do jeho života a obdaroval ho nejen duchovními dary, ale aby také postupně měnil jeho charakter.
V podobném duchu píše apoštol i svůj dopis do Efezu:
„Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
Efezským 4,31-32
Pokud chceme jednat laskavě, pak nejlepší školou je život v církvi. Nejen, že tam najdeme dobré vzory, ale také v ní zažijeme spoustu sporů nebo hádek, během kterých si uvědomíme, jak moc potřebujeme, abychom to nebyli my, kdo mluví, ale Duch svatý v nás.
Laskavost připomíná Pavel i mladému Timoteovi, který měl vést jeden ze sborů, které Pavel založil:
„Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.“
2. Timoteovi 2,23-26
Apoštol tu vedle sebe staví laskavost, trpělivost a vlídnost. Takto se máme chovat nejen k těm, se kterými máme přátelský vztah, ale také vůči těm, kteří jsou našimi „odpůrci“.
Někdy se nám nedaří být laskaví ani vůči těm, co nás mají rádi. Ještě těžší je to vůči těm, kdo dávají najevo, že jsou našimi nepřáteli a proto nám nepřejí nic dobrého. Právě proto je laskavost součástí již zmiňovaného „ovoce Ducha svatého“. Není totiž v našich silách jednat s každým laskavě, trpělivě a vlídně. To je něco, co je vlastní jen Bohu. Proto je třeba zůstávat v jeho blízkosti a jako houba nasávat jeho lásku, milosrdenství, trpělivost a také jeho ochotu odpouštět.
Mnohokrát v životě jsem zažil, že „laskavé slovo“ má větší sílu a moc než jakýkoliv řev. Proto prosím Pána, aby mi i dnes dal svého laskavého ducha.
Vlastimil Fürst
