SPOLU
Protože letní dovolená nám utekla, jako mávnutím krásného letního proutku a protože být SPOLU jen tam nám nestačilo, již delší čas byla myšlenka uspořádat podzimní setkání pro sbor tak, aby se mohli zúčastnit opravdu téměř všichni.
Místo bylo jasné – Beskydy – Visalaje – místo, které je mnohým z nás známe ze spoustu církevních aktivit. A my měli příležitost do toho místního příběhu přispět svými řádky, které jsme psali od pátku 18. října do neděle 20.
Být SPOLU s sebou nese chvíle krásné, někdy i zapeklité, ale to vše k tomu životu přeci patří. K těm milým patřila bezesporu večeře na uvítanou, která nás čekala hned při příjezdu na místo, také nachystané pokoje, voňavé povlečení a připravený sál s pohledem do krásného okolí lesů a luk. Večer byl spíše seznamovací a lehce naťukávací – všichni se těšili být SPOLU, zpívat, zamýšlet se a hlavně si vykládat – byl prostor! Protože se chceme také více poznat – poznat se lépe, jinak … Dobrou noc do každého pokoje hotelu, který je téměř celý obsazený.
Vítá nás nové ráno – poklidné, sobotní, požehnané. Prožíváme spolu snídani a v dobrém rozmaru se přesouváme do sálu k stravě duchovní a duševní. Dospěláky zase necháme napospas jejich myšlenkám a s dětmi vybíháme ven! Bylo chladno, ale kouzelně slunečné dopoledne. Co se dělo „uvnitř“ netuším, protože my jsme s dětmi běhali po lese – nejdříve se rozdělili do družstev, kdy v lese hledali jednotlivá písmenka, aby mohli rozluštit vstupní kod pro další zpracování – sem tam mezi písmenky našli i houby – rostou! Pak se rozeběhli do další části lesa, kde hledali indicie k biblickým příběhům, kde kamarádství a skutečnost, že „mít kámoše je super“ hraje hlavní úlohu. Šifra byla rozluštěna rychle, co některým ale vrtalo hlavou byly samotné příběhy. Přednesli jsme šifry i dospělákům v sále, aby se také zamysleli – jsem ráda, že jsme i jejich hlavy potrápili 🙂
Oběd, procházka, odpolední vykládání, sdílení – bylo krásné sledovat a toulat se mezi vámi … vidět, že někde jsou témata veselá a jindy vážnější, co třeba i nějakou slzičku vykouzlila na tváři, ale mít jeden druhého, bylo tak milé. A měli jsme i dobrodružnou část odpoledne – hodně dobrodružnou – ale to vám psát nebudu, to se poptejte těch, co tam byli. Je fajn mít něco, co neví všichni, hmmm.
A jak bylo navečer? No krásně – nachystali jsme společné tvoření, protože už na rodinných bohoslužbách vidíme, že to máte rádi. Vidíme, jak vám září očka, když to své já můžete přenést do toho, co vyrábíte. Jsem okouzlena vaším talentem, nadšením a odhodláním to zkusit, zkoušet zas a znova, než se to zadaří. Popravdě to jsou okamžiky, ze kterých mám obavu, abych vám dokázala dobře předat všechny informace, ale hlavně to nadšení pro dané vyrábění, abych řekla přes vaše nadšení vše potřebné dostatečně rychle, než se pustíte do díla. Ale jste skvělí a mě to s vámi moc baví. A tak se tvořilo až do večerních hodin, kdy se ani dětem nechtělo jít spát – ach jak požehnané chvíle!
A po nedělní snídani jsme se pomalu už všichni balili – někteří jeli přímo domů, jiní se šli ještě projít krásným okolím hotelu či vyrazili na delší túru. Na hotelu po nás zůstaly jen hordy špinavého prádla. A co zůstalo v každém z nás? Zkuste se zeptat … A nezávidět, ale přidat se k nám napříště 🙂
Je to už čtvrt roku, tak si některé části nepamatuji tak přesně, ale to nevadí, očistilo se to na to hlavní – je nám spolu krásně, chceme spolu být, tvořit společenství a utvářet naplňující vztahy mezi sebou a s Bohem. Je to někdy pořádná fuška, ale povězte sami – věci, které mají smysl, nebývají nejjednoduššími…
Jsem vděčná, že se nabídlo dost ochotných rukou z našich řad, které se ptaly před samotným víkendem, co je potřeba zařídit, s čím pomoci, jak být ve správný čas na správném místě. Také bylo dosti vás, kteří měli oči otevřené a na místě se vždy objevili, když vás bylo potřeba. Současně musím neskonale pochválit celé kuchařské zázemí, jak se o nás s láskou starali.
A snad jen k závěru – ano, často se to používá při kázání, kdy následuje ještě polovina myšlenky 🙂 – já jen – DÍKY, že tohle SPOLU můžeme prožívat. Chce to odhodlání, odvahu a nadšení a hlavně vás všechny, bez kterých bychom si tak mohli plánovat doma na papíře… Dík Bože!
Terez
