V sobotu 29. března 2025 jsme v našem sboru měli možnost prožít slavnostní bohoslužbu „Večeře Páně“.
Všichni byli na bohoslužbu několikrát pozvaní – formou sobotního oznámení, formou webové pozvánky nebo osobně. Věřím, že si na slavnostní bohoslužbu můžeme vzpomenout s vděčností za oběť Ježíše Krista za všechny na této zemi – také za nás – také za mě.
Večeře Páně je aktualizací toho, co bylo, i toho, co bude. Při Večeři Páně se minulost, přítomnost i budoucnost spojují.
Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti místo u stolu. Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal o a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.“
Lukáš 22,14-20
V předvečer své smrti jedl Pán Ježíš se svými učedníky velikonočního beránka. Při této hostině ustanovil slavnost Večeře Páně. Tato poslední večeře byla předpovědí jeho smrti a zároveň ujištěním, že vstane z mrtvých, protože jeho následovníci měli slavit Večeři Páně až do doby, než Kristus opět přijde, tj. až do jeho druhého příchodu.
Pavel říká, že když slavíme Večeři Páně, děláme to ve výhledu, že Kristus přijde. Tuto myšlenku několikrát vyslovil i samotný Kristus. Svým učedníkům řekl: „Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
Proto je Večeře Páně také připomínkou budoucnosti.
Jan Polášek
