BÝT SPOLU
Už je to nějakou tu dobu, co se odpoledne scházíme, abychom spolu prožili rodinnou bohoslužbu. Naše představy, k čemu by toto odpoledne mělo sloužit jsou celkem jasné, nicméně je otázkou, jaká je ta vaše představa toho, co se to odpoledne v malém sále děje?
Zkusím vás vtáhnut do té jedné rodinné bohoslužby, která se uskutečnila 26. 4. 2025, tedy nějakou tu chvilku po Velikonocích. Dopoledne měl kázání Dan Stehlík a zamýšlel se spolu s námi, k čemu je vlastně kázání – možná je fajn se i nad tímto tématem zamyslet / alespoň čas od času. Někteří z nás zůstávali ve sborovém domě, jiní se rozeběhli domů, aby se obratem vrátili na místo činu. Jsem ráda, že ty možnosti – být spolu – máme, jelikož to vnímám jako obrovský dar a přednost, mít za kým jít.
Jako každá jiná, i tato rodinná bohoslužba začala samotným chystáním prostoru malého sálu a také občerstvením. Na místě je tedy potřeba být vždy o hodinku dříve, ale se super partou to jde samo, když každý ví, kde je jeho místo a má laskavé ruce, otevřené oči a úsměv na tváři. A pak jen to očekávání, kdo dnes přijde. Bude snad ten, kdo má prázdné srdce a potřebuje jej naplnit? Nebo dojde ten, kdo je naplněn zážitky a potřebuje je sdílet? Přijdou snad ti, kteří si potřebují jen oddechnout a nabral sil s přáteli? Odpovědi jsou vždy velkou neznámou a my se jen modlíme, aby rodinná bohoslužba naplnila ty pohárky, které jsou potřeba.
Ta dnešní rodinná bohoslužba byla výjimečná, stejně jako povelikonoční čas – zamysleli jsme se nad Velikonocemi – tím, čím pro nás jsou; čím je pro nás ten čas výjimečným, co prožíváme a co bychom třeba i prožívat chtěli, nebo dokonce měli? Je zvláštní, že někdy máme více otázek, než odpovědí, že. Nejen ukázat na obrázku, ale opravdově ochutnat to jídlo, které jedli ti naši dávní příbuzní … někomu chutnalo více, někomu méně …ale nikdo nezapomene, co se odpoledne dělo, když jsme čas naplnili také písněmi, modlitbu, zamyšlením či přátelským sdílením.
Ukázat také, že bohoslužba není jen o přijímání, ale také o společném tvoření a dávání něčeho ze sebe, kdy můžeme být jeden pro druhého pomocnou rukou, vidícím okem či obejmutím. Vrhli jsme se do malování našich malých terakotových květináčků, které někdo pojal velmi minimalisticky, jiný se zase rozdováděl a květináč zářil barvami. A co by to byl květináč bez sazeniček – voňavé bazalky, jahůdek či jiných bylinek …a u toho jsme si vykládali, těšili navzájem, inspirovali…
Tak co, myslíte si, že rodinná bohoslužba pro vás není? Já myslím, že rozhodně je! Zkuste za námi přijít třeba na tu další … v dalším školním roce a navnímejte, že Boha můžeme chválit všelijakými způsoby …
Terez
Fotogalerie
