Sobotní škola 1/2026: Spojení nebe a země

Vzpomeň si na nejtěžší práci, jakou jsi kdy musel udělat. Co ti ji ztěžovalo? Byla to očekává- ní nebo málo času na práci? Byl to tvůj postoj? Nebo lidé, se kterými jsi musel spolupracovat? Nebo se ti jen zdálo, že je to nad tvé síly

Zamysleme se nad cílem plánu spasení: sjednotit nebe se zemí. Zní to jako nemožný úkol?

Z lidského hlediska tomu tak určitě je. Těsně před svým nanebevstoupením však Ježíš apoštolům právě takový „nemožný“ úkol dal: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,19.20).

S podobně „nereálným“ úkolem Ježíš poslal i Pavla k pohanům: „abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými“ (Sk 26,18).

Někteří by se po takovém pověření mohli automaticky rovnou vzdát. Neměli bychom však přehlédnout ani zaslíbení, která Ježíš při obou příležitostech dal. Apoštolům řekl: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,20). A Pavla Ježíš povzbudil: „Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat“ (Sk 26,16).

Stručně řečeno, Ježíš dává z lidského pohledu nemožné úkoly, abychom se při jejich plnění spoléhali spíše na něho než na sebe. Nikdy nám nedává úkol, aniž by nám dal sílu jej i vykonat. „Když vůle člověka spolupracuje s Boží vůlí, stává se nepřemožitelnou. Všechno, co od nás Bůh požaduje, můžeme splnit v jeho síle. Všechny Boží příkazy zároveň obsahují sílu k jejich vykonání.“ (COL 333; PM 168)

Je úžasné, že v době, kdy Pavel psal Koloským, bylo evangelium „…kázáno všemu stvoření pod nebem…“ (Ko 1,23). Samozřejmě, ne všichni ho přijali. Ale pokud se pozorně podíváme na pověření, které dal apoštolům (Mt 28,18–20) a Pavlovi, Ježíš nikdy neslíbil, že se všichni stanou učedníky nebo že se všichni obrátí. „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec“ (Mt 24,14). Jak takové svědectví vypadá? Jak přesně máme uskutečňovat své povolání?

Toto čtvrtletí budeme studovat Pavlovy listy Filipským a Koloským. Oba dopisy jsou si v mnohém podobné. Především zjevují Krista, jediného, kdo je schopen spojit nebe se zemí. On je „žebřík“, který Jákob viděl sahat ze země do nebe (Gn 28,12; srov. J 1,51). Jako Syn člověka a zároveň Syn Boží nás vykupuje z hříchu a přimlouvá se za nás.

Při studiu těchto dopisů uvidíme oba aspekty Ježíše. Budeme uvažovat o některých velkolepých výrocích o Kristově božství a o tom, jak se všeho vzdal, aby nás spasil. Uvidíme Pavla, jak se z vězení potýká s problémy v obou sborech. Jeden z nich sám založil (Filipy), druhý nikdy osobně nenavštívil (Kolosy). Vztahy a kontakty, které Pavel vybudoval v celé „světové církvi“ té doby, mu umožnily reagovat na vzniklé problémy dokonce i z římského vězení. Věděl, že se jeho čas krátí. Udělal tedy vše, co mohl, aby přiblížil církev k nebi a zároveň prohloubil vztahy uvnitř církve. Tím nám ukazuje, jak se i dnes může Boží církev sjednotit s nebem. Jen tak může naplnit pověření pro čas konce ze Zjevení 14, které známe jako „poselství tří andělů“.

Clinton Wahlen, PhD
je zástupcem ředitele Biblického výzkumného institutu při Generální konferenci.
Jeho specializací je Nový zákon, hermeneutika a adventistické dějiny.
Žil a pracoval v Německu, na Novém Zélandu, v Rusku, ve Spojeném království a na Filipínách.