Sobotní škola 3/2026: 1. a 2. list Korintským

Psaní dopisů je velmi stará záležitost, a přesto stále ještě nevyšlo z módy. Změnila se jen forma. Papír nahradily sociální sítě, ale e-maily a digitální zprávy plní stejnou funkci: spojují nás a umožňují nám navzájem si vyměňovat informace, pocity a názory.

Proč vlastně píšeme dopisy? Jednoduše proto, že chceme někomu něco sdělit. Přesně takový motiv měl i apoštol Pavel. Měl toho na srdci velmi mnoho, ale okolnosti mu často nedovolily setkat se s lidmi a mluvit s nimi osobně.

A tak to řešil psaním dopisů. Příkladem jsou jeho dopisy Korintským, ve kterých nacházíme některé z hlubokých a zásadních pravd celého Písma. Mezi ně patří například texty: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného“ (1K 2,2) A „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2K 8,9). A to jsme ještě nezmínili úžasný hymnus na lásku v 1K 13. kapitole.

Na druhé straně, každý čtenář Pavlových listů Korintským bude pravděpodobně cítit určité rozpaky. Příčinou jsou nejen závažná etická selhání v místním křesťanském společenství – například sexuální nemravnost -, ale také malicherné spory a žabomyší války mezi skupinkami věřících. Máte-li pocit, že se váš sbor potýká s těžkými problémy, připravte se na lavinu konfliktů, kterým musel Pavel čelit v Korintu. Možná nakonec zjistíte, že vaše problémy nejsou až tak hrozné. Situace v Korintu byla totiž podle všeho podstatně horší.

Přestože byly problémy v Korintu znepokojující, dopisy tomuto sboru si získávají naši pozornost zejména díky obdivuhodnému způsobu, jakým se Pavel k těmto problémům postavil. Vyzýval křesťany, aby se na sebe, na své chování i na svět kolem nich podívali optikou evangelia Ježíše Krista. Tím v podstatě vyzdvihl moc kříže. Jak sám napsal v dopisu Galatským, cokoli, co nesplňuje vysoké nároky evangelia, je anathema – tedy zcela nepřijatelné, odsouzeníhodné, „prokleté“ (Ga 1,8.9).

Korint byl v Pavlových časech podobný dnešním prosperujícím metropolím – díky přístavu a rozvinutému průmyslu (od lodí až po keramiku) to bylo bohaté finanční centrum. Zároveň však byl pověstný sexuální uvolněností, náboženským zmatkem a množstvím svatyní zasvěcených různým božstvům. Každodenní život obyvatel byl prosycen modloslužbou. Pochopení tohoto historicko-kulturního kontextu nám pomáhá lépe porozumět Pavlovým obavám o místní křesťany a důvodům, proč je ve svých dopisech tak naléhavě napomínal.