WANTED
bez tebe to není ono!
- duben 2026 -
Podzimní listí padá ze stromů a sluníčko vydává své poslední hřejivé paprsky, abychom naakumulovali baterky své energie na čas zimy a pomalejšího bytí – no, jak se to vezme. Pro mnoho je to čas, kdy se běží „závody“ na několika frontách najednou, a tak je toho spíše více, než méně. A také se začínají formovat myšlenky, jaká bude ta naše další?
Bude pro starší nebo mladší děti? Bude akční, nebo pomalejší? Bude o prožitku, nebo informacích? Koho oslovíme? Jak to zajistíme? Přijedou děti? A hlavně, má to všechno Jeho vedení?
Dětská bohoslužba – jeden šílený nápad, který na svém počátku byl přesně takový, jako každý člen toho nejužšího týmu. Nápad, myšlenka a chtění nabídnout dětem něco, co je k Bohu přiblíží trošku jinak, než máme prostor při bohoslužbě. Nabídnout dětem být spolu nejen jako sboroví kamarádi, ale i jako parťáci ze širšího okolí, pozvat třeba i kamarády ze školy, školky a ukázat, že je nám spolu krásně. A i proto jsme se potkali před rokem, abychom s Boží pomocí a provázáním nachystali bohoslužbu, která dětem ukáže, že bez nich to není ono, že je Pán Bůh hledá, i když těch „99“ kamarádů už má.
V dubnu jsem se potkali, plní očekávání, zda se děti najdou, zda pochopí, že jsou hledanými v tom nejlepším slova smyslu a že bez nich to prostě nepůjde – ať už si představíte jakoukoliv rovinu. Modlitebnu zaplnilo více, než sto štěbetajích dětí; kolik bylo mužů, to nevíme – máme to trošku opačně, než v Bibli, že. Jejich štěbetání nám ukazovalo, že jsou plni očekávání a jsou zvědaví, proč je na pódiu malý domeček s myšákem a ta velká deska s něčím, co vypadá jako nohy v ponožkách? Proč jsou na stěnách ty barevné kolečka a jména? Co to všechno znamená? A proč mají malé děti nachystanou celou místnost pro sebe s omalovánkou ovečky?
Je super, že nám starší děti můžu pomoci a být součástí, třeba na registraci, nebo dalších důležitých úkonech – učí je to pomoci, dělení se o čas a zvědomění myšlenky, že jsou potřební.
Přijít, předat dobrotu na společný stůl, projít si registrací, abych dostal barevný náramek k rozřazení do pátrací skupiny, projít do sálu, kde je už pořádný šrumec, sednout si, vnímat okolí, bavit se s kamarády a čekat, až to všechno začne.
ZAČALO! Ahoj Kamarádi! Nový den, nové ráno, nové odhodlání a k tomu spousta písniček od sehraného Junior orchestru! A pak? Příběh zamotaný jako boloňské špagety a náš myší detektiv Antonio, který se snaží vyřešit hned tři záhady najednou. Nádherný úvod, který byl vytvořený speciálně pro nás velmi laskavou a nadanou mladou umělkyní Aničkou. Děti ani nedutaly. Poslouchaly a potom se – dle barev na náramcích – vydali se svým vedoucím hledat jako detektivové. V celé naší budově hledali jednotlivá stanoviště tak, aby měli splněno a postupně dostali indicie, které je povedou k vyluštění záhady, koho Antonio hledá. Byla to více jak hodina naprostého chaosu – teda toho organizovaného. Děti hledaly, pištěly radostí, někdy byly nafrněné, že je to moc jednoduché, ale i to k tomu patří. Až se nakonec všem podařilo rozluštit, že poslední kousek jejich hádanky se nachází v té nejníže položené místnosti v celé budově – ve sklepě je čekal zvuk jehňátka, ovčí kůže, větvičky a také tubus – zapečetěný – který se odnesli do sálu. Tam nastal okamžik pravdy, kdy tubus, jako skupina, otevřeli a nahlédli dovnitř. Jste zvědaví, co tam měli? Napadá vás, co tam mohly děti najít? Přála bych vám vidět jejich zářivá očička, když viděly…uviděly sami sebe! Uvnitř tubusu byl jeden kus skládačky – na něm byly fotky dětiček, které přišly na dětskou bohoslužbu – a tak si to pořádně prohlédly a čekaly na další kamarády. Až byl sál plný dětí a skvělý Junior orchestr nás provedl chválami, děti se ztišily a mohly společně objevit to hlavní – to, že tím, koho Antonio hledal byli oni sami – a nakonec vlastně ta ovečka, která se jim po složení všech dílů ukázala. Ovečka složená z fotek všech, kteří tam byli. Ano, podobenství o ztracené ovečce v Italských hájích hledané myšákem… abychom to dětem předali, pustili jsme Aničkou nádherně zpracovaný „příběh o ovečce“, aby děti navnímaly celý příběh a myšlenku. Aby si mohli v sobě odpovědět: „ano, Ježíši, jsem tady a chci být s tebou, napořád. Už mě nemusíš hledat“ …
Věříme, že jsme tak mohli dětem přiblížit, jaké to je, když je někdo hledá, protože to bez nich není ono, protože „tomu někomu“ právě na nich záleží. Jak je hledá ten jejich kamarád, kterému chybí do party; jak je hledá kamarád, se kterým měli jít na oběd nebo ten, se kterým podnikají všelijaká dobrodružství, jak je hledá hlavně Pán Bůh, který má s nimi svůj plán a chce, aby jim – nám – bylo dobře. Jak jsou strašně potřební a jak na nich záleží. A taky jak je velká oslava, když jsme všichni spolu stejně tak, jako je velká oslava, když nás Ježíš najde.
A protože se dopoledne chýlilo k poledni, s vděčností v srdci jsme ukončili bohoslužbu a přesunuli se do prvního patra, kde byly stoly plné jídla a ochotné ruce, které vše připravily a pomáhaly se vším v kuchyni, malém sále i v modlitebně, kde se už mezi tím vším humbunem chystal sál do původní podoby pro další bohoslužbu.
A co s načatým dnem? Ne, není to řečnická otázka, ale pozvání na odpolední – historicky první samostatný koncert úžasného Junior orchestru! Přátelé! Moc bych vám to přála zažít! Tu energii více, než 20 dětí, kteří s nadšením hrají a zpívají Pánu Bohu a taky Ondry s Darjou, kteří jsou jim více než si dovedete představit.
Být vděčným se můžeme naučit – jen se koukněte kolem sebe! Kolik máme ve společenství nadaných nejen dětí! Modleme se za ně, aby si je Pán Bůh vedl a naplnil jim srdce touhou být tady pro něj. Abychom my, jako společenství uměli nachystat prostředí plné pochopení a zdravé zpětné vazby pro ty, kteří chtějí něco dělat. Ať vidíme i tu malou snahu a nesnažíme se to mít dokonalé … a co když ten, co se snaží, do toho vkládá mnohem větší srdce, než to, co to má dokonalé?
Milí moji … jsem vděčná za možnost dětskou bohoslužbu chystat v prostorách naší modlitebny, jsem vděčná za neskutečný tým, kterému záleží nejen na vlastních dětech, za ty z vás, kteří se za to vše modlíte a jste ochotni být součástí – jakkoliv … DÍKY!
Terez

















