Učedníci stojí na hoře Olivetské a chtějí po Kristu, aby jim prozradil jízdní řád posledních událostí dějin. Rádi by měli nějaké indicie (znamení), které by jim napovědělo, kdy by mohli Kristův druhý příchod očekávat. Ježíš jim však žádná jasná znamení nedává. Pouze učedníky varuje, aby se ve svém očekávání nedali svést. V malé apokalypse čteme:
Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.
(Mat. 24:6 CEP)
Musím se přiznat, že od pondělí, kdy jsme se dozvěděli, že jeden blázen na východ od nás uvedl zbraně hromadného ničení do nejvyššího stupně bojové pohotovosti, mi tato slova přišla několikrát na mysl. Ujišťují mě a uklidňují, že poslední slovo nad dějinami nebude mít nakonec nějaký šílenec, ale Kristus. U Matouše končí dějiny nikoliv jadernou apokalypsou, ale Jeho Druhým Příchodem a v knize Zjevení Ježíš říká:
„Já jsem počátek i konec.“
V Boží režii svět začal a v Boží režii svět, tak jak jej známe, skončí, aby byl vystřídán novou útěšnou realitou. Kde přesně se nacházíme v Božích jízdních řádech nevíme, ale smíme si ponechat jistotu víry, že se Bohu dějiny z rukou nevymknuly.
Petr Rohan
