Letos na jaře jsme si pronajali zahrádku. Nejdříve nás čekalo prořezávání ovocných stromů, o které se mnoho let nikdo nestaral. Potom nastal čas přípravy půdy, abychom mohli i něco nasadit.
Zahrada byla z velké části zarostlá zvláštní zelení – o nadvládu nad ostatními tu proti sobě bojovaly břečťan, přísavník – neboli psí víno, svlačec i rostlina, která mi připomíná bambus – je dutá a naroste do velké výše.
Při likvidování všech těchto plevelů a zvláště psího vína a břečťanu jsem zjistil, jak se dokážou nenápadně plazit pod zemí a vyrůst třeba o pět metrů dál.
Začal jsem tím, že jsem nejdříve likvidoval to, co bylo vidět. Šlo to rychle. Pak přišly na řadu kořeny skrývající se pod zemí. Většinu z nich se podařilo vytrhat, ale část zůstala v zemi a brzy se začaly znovu rozrůstat. A tak je třeba pokračovat, být ve střehu a nevzdávat to.
Při boji s plevelem si vybavuji různé texty Bible. Jedním z nich je následující podobenství:
„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
(Matouš 13,24-30)
Žijeme na planetě, kde vedle sebe pracují rozsévač, který seje dobré semeno, a jeho nepřítel. Ten chce v připravené půdě pěstovat plevel. Můj boj s plevelem mi připomíná, jak složité a těžké to má Spasitel při obnově mého zapleveleného nitra.
Mohu mu v jeho snaze nějak pomáhat? Apoštol Pavel píše Timoteovi:
„Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.“
(1.Timoteovi 6,11-12)
Při popisu boje s hříchem používá apoštol Pavel sportovní terminologii i v dopise do Korintu:
„Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“
(1.Korintským 9,26-27)
Boj s plevelem není něco, co bych dělal rád. Je to prosně nutnost. Podobné je to i v boji s hříchem. I to je nutnost, pokud chci jít s Bohem a jednou s ním dojít i do jeho království.
V boji s hříchem poznávám, že jen v lidských silách je to boj marný. Uvědomuje si to i David, když se modlí:
„Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“
(Žalm 51,12)
Dnes už naše zahrada vypadá mnohem lépe. Začínají kvést rajčata a papriky, kousek dál se zelená bramborová nať, o své místo na slunci bojují dýně, cukety, okurky… Přitom ale vidíme, že to nevzdává ani plevel, a tak musíme být stále ve střehu.
Podobné je to i s mým nitrem. Díky Boží péči dnes vypadá mnohem lépe než dřív. Boží nepřítel to ale také nevzdává a snaží se, aby v mém srdci plevel hříchu udusil to dobré, co v něm pěstuje můj Stvořitel.
Tak jako Pavel chci dál bojovat ten dobrý boj a těšit se na okamžik, kdy Bůh jednou provždy zničí zlo a já se spolu se všemi zachráněnými ocitnu v prostředí, kde už nebude žádný nepřítel. Apoštol Jan píše:
„Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
(Zjevení 21,3-4)
Představuji si, jaké to bude, a už se nemohu dočkat. Proto s Janem prosím:
„Amen, přijď, Pane Ježíši!“
(Zjevení 22,20)
Vlastimil Fürst
