Naše dveře jsou otevřenypro každého...
A to nejen v pátek 29. května 2026!
I letos se naše modlitebna na Střední 10 opět připojí k tradiční Noci kostelů. Kromě samotného nahlédnutí do sborových prostor (18:00 – 21:00), možnosti pohovořit s místním kazatelem, přehledu literatury a pořádaných aktivit… se můžete těšit na koncert našeho Junior orchestru (18:00 – 19:00), koncert skupiny CESTA (19:30 – 20:30) a závěrečné požehnání městu Brnu (20:30 – 21:00).
Všichni jsou srdečně zváni!
Letos jsme si pro Vás připravili...
18:00 – 21:00 → OTEVŘENO / možnost navštívit modlitebnu a nahlédnout do sborových prostor, pohovořit s místním kazatelem, dozvědět se o pestrých aktivitách našeho společenství určených všem věkovým skupinám…
18:00 – 19:00 → koncert JUNIOR ORCHESTRU
19:30 – 20:30 → koncert skupiny CESTA
20:30 – 21:00 → požehnání městu Brnu
Tento přehled najdete nejen v tištěné brožuře, ale také na internetových stránkách Noci kostelů → ZDE (prostřednictvím tohoto odkazu mj. jednoduše dohledáte kostely/modlitebny v okolí a také jejich programy)
Noc kostelů
Noc kostelů je každoročně pořádaná akce, která má umožnit široké veřejnosti nezávazné přiblížení se a setkání s křesťanstvím.
Téma Noci kostelů 2026: ODVAHA
Odvaha má tisíce podob. Odvaha malého chlapce, který vytáhl dědečka z vody a zachránil ho před utonutím. Odvaha mladé skautky, která neutekla před uřvaným pravicovým extremistou. Odvaha otce, který jde na rodičovskou dovolenou. Odvaha úředníka, který odolává korupci a nátlaku, aby ohnul pravidla. Odvaha zastat se slabšího proti přesile. Odvaha přiznat vinu a prosit o odpuštění. Odvaha připustit si slabost a vyhledat pomoc.
Odvaha je vstoupit do kostela. V kostele je na místě cítit se nesvůj. Ať nevěřící či věřící. Zatímco svůj dům a byt si upravím podle svého, kostel mi nepatří. Kostel zrcadlí celé věky, uchovává stopy, jež tu zanechaly předchozí generace se svými bolestmi i nadějemi, se svou jinakostí. Kostel je prostorem, který nevlastníme a nedokážeme pojmout. Ticho nám klade nepříjemné otázky.
Odvaha je vždycky situační. Záleží na souvislostech. Co je u jednoho v daném okamžiku odvahou, není u druhého ničím zvláštním. Odvaha není vlastnost. Nic jednou provždy daného. Vždyť odvahu je možno „ztratit“, ale právě tak naopak „nalézt“. Kdo odvahu nemá, může si ji „dodat“. Nebo mu může být dodána odjinud. Odvaha se může nečekaně zrodit.
Co v tom hraje roli? Jak pomoci odvaze?
Jak už slovo odvaha napovídá, něco se tu váží. Pokládáme na váhu to, čeho si vážíme, a to, čeho se bojíme. Na jedné misce vah je to, na čem mi záleží, na druhé misce vah je to, co mohu ztratit. Čeho si vážím natolik, že se odvážím přemoci svůj strach?
Odvaha se rodí, když odpovědnost převáží nad lhostejností. Když naděje převáží nad skepsí. Když víra převáží nad strachem.
Kostel tu stojí nehnutě celé věky. Klade otázky. Ale taky poskytuje útočiště. Venku zůstává nepohoda a chaos. Ovšem poselství, které křesťanské kostely uchovávají jako zdroj víry, příběh Ukřižovaného a Vzkříšeného, vybízí k cestě. Vyzývá k odvaze vyjít zase ven. Kostelní útočiště je spíše odraziště, opora, odkud se můžeš odrazit k odvaze.
Víra nedává odpovědi na všechny otázky. Víra dává odvahu žít a milovat.
Mgr. Pavel Pokorný,
předseda Ekumenické rady církví v České republice
