NEMLÁDEŽ
Že je těch závorek moc a nevíte, jak to přečíst? Inu, jsou tam skryta dvě slova – nemládež a nemládneš. A vystihují (ne)mládežnické společenství (cca 28+), které nám v posledním roce vzniklo a které závěr nulté sezóny uzavřelo na víkendovce na Sázavě, kde nám to nemládnutí opravdu došlo…
Na podzim 2025 jsme se poprvé sešli v čajovně – ti, kteří jsme spolu trávili čas na mládežích, studentských bohoslužbách, INRIROAD akcích… A ač už nejsme studenti, ale pracujeme, klademe si stále stejné otázky. Jsme ve správné práci? Jak v dnešní době vyřešit správně bydlení? Jak skloubit práci a církevní službu? Jak se u toho dál vídat s přáteli? Během roku jsme se přibližně dvakrát měsíčně scházeli a trávili čas nad diskuzemi – jak a zda se projevuje naše víra v práci, co je smyslem diakonské služby, o evangelizaci, … Do toho jsme šli ale na bowling, společně cvičit, na výlet do přírody, piknik a ohňostroje, strávili spolu pár obědů nebo zašli společně na palačinky. Poslední srpnový víkend jsme vyjeli na společnou víkendovku na Sázavě. Já sama se tam ocitla asi po deseti letech – to jsem tam byla na biblickém studijním týdnu INRIROAD – a nostalgie číhala na každém rohu.
Na víkendovce jsme se potkali primárně (ne)mládežníci z Brna, ale přidali se k nám přátelé z Bratislavy a Čech. Když jsme společně zpívali, nostalgicky jsme vybírali písně, kterými jsme prozpívali studentské bohoslužby. Rána jsme dělali pomalá a aniž by se určoval rozpis služeb, vždy se našly ochotné ruce do kuchyně, které ze společných zásob připravily jídlo a jiné ruce, které nádobí zase uklidily. Dopoledne jsme mohli prodiskutovat ve skupinách nad sobotní školou a společně se zamyslet nad kázáním Ondry Kaly. Odpoledne jsme zavzpomínali na procházce ke klášteru, která trvala výrazně déle, než obvykle, protože jsme se zapovídali. Večeře byla u táboráku pod čirým nebem hvězd a kdo měl sílu, mohl pokračovat u deskovek. V neděli jsme si udělali společný výlet do Kutné Hory a jen těžko se nám pomalu loučilo a rozjíždělo domů. V hovorech mnozí vzpomínali na kongresové roky, studentské bohoslužby, ale také jsme řešili, kdo má jakou práci a služebnost ve sboru. Shodli jsme se, že jsme rádi, že se máme a že manželé Stehlíkovi a Kalovi takové společenství rozjeli – pro ty, kteří už nepatří do mládeže, ale zároveň ještě nemají děti. Často padalo i sousloví, že je vidět, jak jsme všichni dospěli a nemuseli být organizováni a vše se „nějak“ stalo – po táboráku vše bylo nejen odneseno do kuchyně, ale i uklizeno do lednice a do myčky, táborák na nás od pátečního večera čekal nachystaný, peníze po akci všichni poslali obratem.
Těšíme se, že za necelý měsíc budeme moci podobné společenství zažít ve větším na unijní víkendovce Meet-up. Ale ještě více se těšíme na další rok, který je před námi, kdy se budeme zase různě potkávat, sdílet a budovat naše (ne)mládežnické společenství.
Veronika
