16. - 18. 10. 2026

Letos se již třetím rokem potkáváme v krásném podzimním prostředí Beskyd, které je nám všem známé. Příroda si oblékla ten nejbarevnější a nejvíce rozevlátý kabát, co má ve svém šatníku a dala nám ochutnat, jaké to je, prožívat krásné podzimní dny s těmi, na kterých nám záleží.

Budova resortu byla naplněna od sklepa po poslední pokoj. Mrzí nás, že se na některé nedostalo, nebo jste s námi nemohli jet. Nemoci na podzim jsou zákeřné a moc se neptají, zda máte jiné plány. Věřím, že snad tyto řádky vás potěší, pohladí a na chvilku přenesou za námi do naplněného času od pátečního večera do nedělní snídaně.

Je pátek 16. října a téměř 80 dobrodruhů balí všechny zavazadla a nezbytnosti, aby se vydali na sever do Beskydských kopců. Resort je nachystaný, rozpis ubytovaných na recepci a pomalu se jeden za druhým setkáváme, objímáme a těšíme se na to, co nás čeká. Prvně to bude tedy ten pokrm tělesný – večeře pod taktovkou skvělého kuchaře Mirka, majitele Aleše a jeho maminky, která i přes nevůli syna stále pomáhá a je neskutečnou „babičkou“ – nepotkala jsem ji jinak, než s úsměvem na tváři, očima na stopkách, aby bylo vše nachystané a čisté. A po naplnění jídelny vůni a štebetáním, naplnili jsme i bříška, abychom se mohli soustředit na začátek programu ve velkém sále, který se nyní halil do tmy, ale počkejte si na ráno. Hudba, zpěv, slovo, osobní sdílení – to vše zaplnilo velkolepé prostory. Ty, do kterých jsme zvali Pána Boha, aby byl s námi, když se chceme zamýšlet nad silou modlitby a Boží vůli pro svůj život.

Sobotní den, je dnem odpočinku, Pán Bůh odpočíval od všelikého svého díla – tak mi to říkala vždycky babička – my si odpočinuli tak trochu jinak. Skvělá snídaně nám dala dobrý základ pro další soustředění se nad tématem víkendu, nad písněmi v podání skvělých hudebník a zpěváků všech věkových kategorií a následným programem, který jsme letos opět dělili. Ne, že bychom nepřáli dětem zažít sobotní školu, ale venku je tolik dobrodružství, že je super se za ním vydat. Děkuji moc těm rodinám, které se nezalekly, když jsem je oslovila s prosbou nachystání programu pro děti. Ty nám rok od roku rostou a přibývají, proto jsme letos rozložili síly – aktivity spíše pro děti menší a ty starší rarachy požádat o zajištění stanovišť, nebo jako doprovod k těm menším. A fungovalo to! Tedy velké díky! Letos nevím, co se dělo venku, ale děti přišly nadšené, spokojené a s ošlehanými tvářičkami, takže mise byla splněna – díky! 

Mezi tím jsme ve velkém sále pokračovali ve vnímání Slova a následných diskuzích v menších skupinkách, kde je prostor pro osobnější sdílení, navázání bezpečného prostoru a třeba i odhodlání některých promluvit. Protože promluvit, to je někdy ta největší odvaha – myslíte si, že někteří nemají co říct? Ba naopak si myslím, že jen třeba nemají odvahu, ale jejich svět je neskutečně bohatý. Prostor pro skupinové nebo osobní rozhovory – také o tom je tento víkend a myslím, že se to zatím daří krásně.

Odpolední část jsme chtěli nechat program volnější, abychom právě mohli protáhnout nejen mozkové, ale celotělové buňky – procházka na Bílý Kříž zakončená hraním na hřišti je známou trasou a děti sice po cestě brblají, ale nakonec je jim fajn. Jen nevím, jak by mi bylo jako turistovi jednotlivci, kdyby proti mě šel tento náš dav, do určité míry to může být dost děsivé – přemýšleli jsme nad tím někdy?

A protože se nám sluníčko už rychle schovává za kopce, musela být procházka dobře načasovaná, aby se nemuseli hledat členové výpravy. Všichni na místě – po té kratší i delší trase – tu šli nejvíce odhodlaní dobrodruzi – můžete sami odhadovat, kdo tam byl. Večeře! Teplá, voňavá, nachystaná jen pro nás – podle toho, zda sníš všechno, nebo tělo něco nezvládne zpracovat – kuchař vše zajistí k všeobecné spokojenosti – úžasné! 

Starší děti dopoledne sloužily, tak byl podvečerní program především pro ně – večer her – turnaje ve ping-pongu, double, pexesu, stolním fotbálku nebo pukecu vyvolaly všeobecné nadšení. Soutěžilo se, hrálo, děti to zvládaly a já jsem nesmírně vděčná za zajištění tohoto večera pro děti! Za jejich organizaci, směrování a vše, co tahle naše smečka obnáší. Odměnou jim byly drobné poukázky do Beskydského baru – to byla skvělá motivace! A co dospěláci? No, věřím, že někteří by se taky rádi přidali, ale vrhli jsme se do brouzdání tématem víkendu. Každá skupinka měla své vlastní mikroklima a bylo krásné sledovat vlny smíchu, zamyšlení a hřmotného sdílení.

Tohle jsou ty chvíle, kdy víte, že to všechno za to stojí! Dobré věci nejsou samy od sebe … a já jsem tak ráda, že je kolem nás množství lidí, kterým naše společenství není jedno a podporují jej – v jakékoliv rovině – protože to nejsou jen ty věci, co jsou vidět, ale třeba právě modlitba – ta, díky které naše duše dýchá … ta tetinka, která řekne, modlím se za tebe, modlím se za dětičky … to dává sílu na každý den …

Byl to dlouhý večer, ale tak nesmírně inspirující! A víte proč? Škoda, že jste s námi nebyli, sami byste cítili to dýchání, tu atmosféru .. večer, fakt večer .. jsme si ještě sedli a bavili se o tématech, které „hýbou sborem“. Myslím tím témata, která se společenstvím „nesou“, ale ještě nebyla uchopena komplexně. Byla to skvělá, podnětná diskuze, která byla zapisována s přesností doktora Johna Watsona. 

Protože hodiny pokročily, postupně jsem se všichni odebrali do svých pokojů ve všech třech patrech a mohli jsme nechat doznívat dnešní den… poté, co jsme nahnali všechny děti ze všech koutů resortu od sklepení přes bar do svých postýlek. Ale popravdě – už byli tak unavení, že protesty moc nebyly.

Snídaně, poděkování do kuchyně a za veškerý servis, omluva za drobná poškození, potkesk do nebe a těšení se na příští rok. Ano, potkáme se zde i rok příští – zase na podzim. Proto už nyní může vyzvídat od těch, kteří byli, co se jim líbilo, zda by chtěli jet znovu nebo jak to udělat, abyste jet mohli. Třeba si zajistit chatu v okolí a přijít na program? Ano, i takto se to dá zařídit.

Naši milí, Pane Bože, děkujeme! Tohle jsou ty poklad a dary, kterými se vděčnost násobí.

Terez

Fotogalerie

fotografie: Terez