Dny, které teď prožíváme, jsou velmi zvláštní. I když všichni chápeme, že je potřebné dodržovat opatření, která nás chrání v celosvětovém boji proti pandemii, tak nám vadí, že se nemůžeme scházet ve větších skupinách.
Když jsme v našem sboru na Střední ulici na výboru sboru (na základě rozšiřující se pandemie, ještě před tím, než bylo státem vyhlášeno opatření o omezení bohoslužeb a scházení) odsouhlasili opatření o odvolání bohoslužeb a akcí do doby, než to bude možné, tak zazněla z mnoha úst sborového společenství nespokojenost. Někdy jsme si museli dokonce vyslechnout, že „máme málo víry, protože přece scházení se při bohoslužbě je projev víry“.
Vždy se těším na každotýdenní sobotní bohoslužbu, na setkání s Bohem a lidmi. A věřím, že tak to máme nastavené všichni v našem společenství. Ale co dělat v čase nepohody? Co mám dělat, když mám být sám? Umím být sám a umím být užitečný druhým i v době izolace?
Prosím všechny, kteří čtou tyto řádky, aby velmi pozorně vnímali následující biblický text:
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“
(Žalm 121)
Projděme si postupně některé myšlenky…
Žalmista je na své cestě obklopen horami, jejichž vrcholky ho přitahují. Na horách lidé tehdy hledali duchovní podporu. Proč? Na horách všude kolem stály různé svatyně. Stačilo tam zajít a vyžádat si pomoc. Kdo přinesl příslušnou oběť, tomu dali pohanští kněží požehnání pro cokoli. Mělo to však jednu vadu – ty hory byly všude kolem…a na každé z nich jiná svatyně a jiné božstvo. Koho si vybrat?
Je to podobné i dnes. Člověk pořád někam vzhlíží a dělá si falešné naděje.
Žalmista má odvahu říci:
- Já vlastně nevím, odkud mi přijde pomoc.
- Nemám žádnou horu, kam stačí jen zajít, abych dostal, co chci.
- Nemám nic hmatatelného, jistého, zajištěného ani zaplaceného.
- Vím jen jediné: Moje pomoc je od Hospodina. Ale jak a kdy mi pomůže, to není v mé moci ani režii – to není má starost. Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Zatímco ostatní bohové zůstávali na svých horách a muselo se za nimi stoupat až do oblak, Hospodin je Bůh, který je nám nablízku. Jde s námi cestou i necestou. Pomoc od Hospodina je jiná, než většina lidí čeká. Pán Bůh neplní vždy naše okamžitá přání.
Boží přítomnost a jeho slovo nám dává sílu, inspiraci, motivaci a podporu – abychom dokázali změnit svůj život k lepšímu, buď vlastními silami a prostředky, nebo s pomocí druhých. Tuto duchovní podporu člověk potřebuje, obzvlášť v době osamění.
Možná jste si všimli, že tento žalm je napsán jako rozhovor – první část zpíval jednotlivec jako otázku a v druhé části mu kněz odpovídal.
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.“
Odpověď má formu požehnání. Proto se vnucuje otázka, co je to vlastně požehnání. Jakou roli má požehnání v našem životě? Jestliže říkáme, že modlitba je rozhovor s Bohem, je požehnání odpověď na naši modlitbu. Mohli bychom říci, že požehnání je slavnostní vyhlášení Boží vůle. Něco, co stále platí, ale co přesto potřebujeme stále znovu slyšet. Je to Boží láska, která se skrze žehnající slovo stane viditelná a slyšitelná.
„Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce.“
Z těch slov je poznat jistotu. V následujících verších žalmista několikrát opakuje, že Hospodin je náš ochránce. Bible tu má na mysli strážní službu, kterou konali pověření lidé na hradbách měst. Aby ostatní mohli v klidu pracovat, strážný pozoroval, zda se nešíří oheň nebo nepřátelé. Podobně nás střeží Hospodin svým slovem. Díky němu člověk včas pozná hrozící nebezpečí. Při četbě biblického textu a jeho výkladu můžeme vidět své minulé chyby i budoucí hrozby, to abychom se jich mohli vyvarovat a včas se jim bránit. Boží ochrana není nic magického, ale docela reálná pomoc a ochrana, která nás provází celý život. Pro žalmistu má však ještě jeden hlubší rozměr.
„Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.“
Slunce a měsíc jsou nejvýraznější představitelé sil a mocí, které nás obklopují.
Bez slunce by nebylo světlo ani teplo. Nerostly by stromy ani rostliny. Ale slunce dovede také pálit a zabíjet. Jeho paprsky dovedou zemi rozpálit a vysušit na troud. Díky Božímu slovu se učíme přijímat dobrodiní – těchto žalmistou obrazně řečeno – „sluncí“ s patřičnou mírou. Nesmíme jim však propadnout. Nesmíme se jimi nechat vysušit a zničit.
Měsíc je zase symbolem sil, které člověka ovládají. Závist, touha po moci, pocit beznaděje, strach z nemoci, nenávist k vlastnímu tělu, zklamání ze sebe samých, chronická únava, hyperaktivita… Dnes pomalu nenajdete člověka, který by byl psychicky zdravý a vyrovnaný. Díky Božímu slovu se však můžeme z mnoha těchto zhoubných vlivů vymanit. Většina našich psychických poruch totiž pramení z nejistoty, že nás nikdo nemá rád a nikomu na nás nezáleží. Mnoho závislostí je přehnanou reakcí na to, že nás nikdo nebere vážně a nechce nám rozumět. To, co nám chybí, je zdravé sebevědomí, jistota přijetí a láska. Kdo žije ve společenství s Bohem, pozná, že jeho život má smysl a cenu v každé podobě. Boží láska je velmi účinný lék na naše psychické kolísání a zmatky.
„Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.“
Důležité je povědět, jak nás Bůh před zlými silami chrání.
Ať už je to slunce, měsíc, nebo cokoli jiného – Hospodin nám dělá stín. Ve starověku se za stín rádi považovali mnozí vládci a králové. Slibovali svým poddaným klid a bezpečí, ve kterém budou moci šťastně a klidně žít, zatímco král je bude svým vojskem chránit před všemi nepřáteli. Všichni víme, jak málo bezpečí nám může takový lidský stín poskytnout. Spoléhat na člověka přináší vždycky jen zklamání. Pouze Boží stín je spolehlivý. Stín může také být ochrana, kdy si jeden stoupne před druhého a chrání ho svým tělem. Zatímco pro žalmistu to byl možná jen krásný básnický obraz, pro nás se stal reálnou skutečností.
V Ježíši Kristu vzal Bůh na sebe naše viny. Byl odsouzen místo nás, abychom si mohli být jisti, že nás už žádné slunce ani měsíc nezničí. Žádný náš hřích ani selhání již nemají takovou moc, aby nás mohly připravit o Boží lásku a požehnání. Boží odpuštění však není nic laciného. Nebyli jsme vykoupeni ani zlatem ani stříbrem, ale převzácnou krví Božího syna, který trpěl na kříži místo nás a pro naši spásu. To je ten blahodárný stín, v němž žijeme.
„Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“
Závěrečné a poněkud záhadné spojení dvou pohybů – vcházení i vycházení – je v Bibli ustáleným rčením pro příchod a odchod z chrámu. Lidé snadno uvěřili, že jsou chráněni na posvátném místě, ale měli obavy, že je ochrana opustí, až z chrámu vyjdou a budou se zase věnovat své každodenní práci. Nebo když v chrámu nebudou.
- Hospodinovo požehnání je univerzální.
- Netýká se jen náboženských věcí, věcí spojených s chrámem, ale i všedního života.
- Každá práce, která slouží dobrému cíli, je svatá a požehnaná.
- Život v Bibli není rozdělený na všední a posvátný.
Hospodin nás zve do chrámu, a pak nás odtud vysílá do světa jako své posly, podobně jako slunce své paprsky. Bůh nám žehná, abychom kolem sebe šířili laskavost.
Máme v Bibli krásné povzbuzení na každodenní cestu. I když se nemůžeme scházet spolu, tak můžeme využívat technické prostředky ke spojení mezi sebou navzájem. Je dobře, že se můžeme povzbuzovat. Je důležité hledat možnosti, jak pomáhat sousedům a spolupracovníkům. Je dobře, že působení našeho Boha není omezené jen na chrámové nebo sborové zdi.
Pokud se cítíte v těchto dnech osamocení, tak zpívejte spolu s žalmistou:
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“
Jan Polášek
