Srdce moudrého je po jeho pravici, kdežto srdce hlupáka po jeho levici.
Kazatel 10,2 ČSP
Průměrně inteligentnímu člověku dnes není třeba vysvětlovat, že Kazatel v tomto textu určitě nenaráží na politickou orientaci. Rozlišování politické pravice a politické levice tehdy přece ještě neexistovalo… Inteligentnímu člověku není třeba vysvětlovat ani to, že Kazatel zde neodkazuje na dextrokardiaky – onu skupinu tvořící méně než jedno procento populace, která se rodí s opačným rozložením srdce a plic v těle (pokud by to takto Kazatel náhodou myslel, potom by zřejmě narážel na zřídkavost moudrých lidí, kterých je „jako šafránu“, asi tolik jako dextrokardiaků; což by nakonec v kontextu jeho knihy i docela sedělo, jelikož o zřídkavosti moudrých tu mluví několikrát; každopádně, on to zde takto určitě nemyslí).
Kazatel na tomto místě, stejně jako v celé své knize, naráží na moudrost v myšlení a v celkovém zaměření člověka: Moudrý člověk se zaměřuje na správné věci, zatímco hlupák na nesprávné. To je smysl jeho slov. Jak ale poznat správné od nesprávného? Podle tohoto textu tak, že správné je k něčemu dobré, že pravé poznání nás někam konstruktivně vede. A sice, že nás vede k pravému cíli, ke skutečnému smyslu našeho života.
Na světe byla vždy většina lidí pravoruká. Pro praváka je pravice tou „důležitější“ ze dvou rukou, protože s ní toho dokáže udělat mnohem víc než s levicí. Pravá moudrost tedy člověku v životě pomáhá. Je pro něho klíčová asi tak jako pravá ruka pro praváka. Falešná moudrost (neboli bláznovství) naopak způsobuje zmatek. Snaha použít jí, je jako pracovat místo pravé s levou rukou; pravák s ní nic pořádně neudělá, nic nedosáhne, nikam se nedostane. Falešná moudrost (neboli bláznovství) tedy vede v zmar…
Jaké poznání a jaký životní postoj je pro křesťana dnes tou ‘pravou moudrostí’? To je dobrá otázka. Křesťan by určitě neměl ignorovat zdravotní, politické ani umělecké nebo jiné „pravdy“. Je dobré zajímat se o všechno, oč se dá, o všechno, co nám nějakým způsobem prospěje (ač už prakticky, nebo tím, že to z nás udělá alespoň kulturnější lidi). Tou pravou moudrostí je však pro křesťana těžiskově něco jiného. Je to právě ta samá moudrost, o které ve své knize opakovaně píše už starozákonní Kazatel – moudrost spočívající v bázni před Hospodinem, moudrost spočívající ve schopnosti rozlišovaní podstatného a vedlejšího: především Boha a také lidí na jedné straně a všeho ostatního na straně druhé.
O mnoho staletí později říká Ježíš podobenství o ovcích a kozlích (Mt 25,31-46). O tom, jak v poslední den rozdělí lidi na ovce, které postaví po své pravici, a kozly, které postaví po své levici. Ovce, to jsou ti, kteří slyšeli jeho hlas, upřímně jej přijali a žili podle hodnot Božího království. Ti, kteří pochopili, co má pravou cenu. Ti, kteří milovali Boha i lidi a jednali podle toho. Kozlové – to jsou ti druzí, ti, ‘kterých srdce bylo po jejich levici’…
Když si dám ‘ruku na srdce’, do které kategorie patřím?
Nedbalý křesťan dnes možná potřebuje zaslechnout výzvu k přehodnocení svého aktuálního života. Potřebuje slyšet Jakubova slova o lásce k Bohu a k bližnímu: „Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: ‘Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,’ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jk 2,14-17 ČEP). A nezdravý a nešťastný perfekcionista zas možná potřebuje slyšet Pavlova slova: „Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Řím 7,21-25 ČEP).
Jen mít upřímnost a moudrost, abych poznal, jestli jsem nedbalý člověk nebo nezdravý perfekcionista… Jen mít vždy srdce po své pravici!
Martin Turčan
