První říjnovou sobotu jsme měli možnost se společně zastavit a prožít sobotu díkůvzdání. Již po vstupu do modlitebny jsme při pohledu na vyzdobenou přední část pod kazatelnou mohli jedině říct: díky, Bože. Díky, že jsi i letos dal urodit mnoha plodinám, díky nimž můžeme být živi a že můžeme být zde, ve Tvém domě, že jsi nás celý rok chránil, díky za Tvé přiznání, za Tvá vyslyšení, díky, že jsi nás vyvedl z těžkostí, díky za to, že jsi s námi v těch nejhorších chvílích, díky, že můžeme cítit Tvůj dotek a přítomnost.
Při společném sdílení vděčnosti zaznělo spousta úžasných slov díků. Pokud si reálně uvědomíme, co vše z Jeho ruky denně bereme, nemůžeme jinak, než být vděčni. Je to ctnostný návyk být vděčný, návyk, který může změnit atmosféru mého i tvého života, proto se mu učme každý den.
Dobrořeč, duše má, Hospodinu a celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, duše má, Hospodinu a nikdy nezapomeň na jeho odměnu! (Žalm 103,1-2)
M.
Fotografie: Daniel Polášek
