Na konci roku 2019 jsme měli možnost zúčastnit se „Večeře Páně“ v našem sboru. Jsme vděčni, že se tak stalo v čase svobody, míru a pokoje. Věřím, že si v tyto chvíle můžeme s vděčností připomenout oběť Ježíše Krista za všechny na této zemi – také za nás – také za mě.
Večeře Páně je připomenutím toho, co bylo, a zdůrazněním toho, co bude. Minulost i budoucnost je zasazena do přítomného času. Při Večeři Páně se minulost, přítomnost i budoucnost spojují.
Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“
(Lukáš 22,14-20)
V předvečer své smrti jedl Pán Ježíš se svými učedníky velikonočního beránka. Při této hostině ustanovil slavnost Večeře Páně. Tato poslední večeře byla předpovědí jeho smrti a zároveň ujištěním, že vstane z mrtvých, protože jeho následovníci měli slavit Večeři Páně až do doby, než Kristus opět přijde, tj. až do jeho druhého příchodu. Pavel říká, že když slavíme Večeři Páně, děláme to ve výhledu, že Kristus přijde.
Tuto myšlenku několikrát vyslovil i samotný Kristus. Svým učedníkům řekl: „Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Proto je Večeře Páně také připomínkou budoucnosti.
Jsme vděčni Bohu, že v rámci bohoslužby zazněly oslavné písně, děkovné modlitby a mohli jsme přivítat do společenství sboru Brno-Střední novou členku sestru Vlastu Fürstovou.
Jan Polášek
Fotografie: Daniel Polášek
