Otázka Boží trojice je něco, co rezonuje v církvi v průběhu celé její historie. Nedivme se tedy, že je v určitých periodách aktuální i v našem prostředí.
Pamatuji dobu, kdy jsem jako dospívající mladý adventista strávil celou jednu noc diskuzí o tom, zda je Duch svatý osoba, nebo osobnost. Měl jsem tehdy energie, že bych ji mohl rozdávat. Jedna probdělá noc nebyla problém. Dnes už bych to nedělal.
Vraťme se na chvíli do situace, kdy učedníci oplakávají svého Mistra a řeší, co bude dál. Jan ve svém evangeliu píše:
„Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám.‘
Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: ‚Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.‘
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‚Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.'“
(Jan 20,19-23)
Ježíš své učedníky nevybízí k tomu, aby si sedli a dalších padesát let řešili, jak je to s Duchem svatým. Nejdříve jim dvakrát nabídne svůj pokoj a pak je vybídne, aby přijali Ducha svatého. Pokud to udělají, mohou počítat s tím, že jim pomůže v plnění jejich úkolu – mimo jiné v tom, že jim dá moudrost, až budou muset řešit hříchy uvnitř církve.
Stejně důležitá jsou i slova apoštola Pavla. Zabývá se tím, jakou roli hraje v našem životě Zákon a jak se do našeho vztahu k němu promítne svoboda, kterou jsme získali díky Ježíšově oběti. Píše:
„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!
Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
(Galatským 5,13-23)
Všímáte si? Opět žádná výzva k nekonečným debatám. Jen ukazuje praktické dopady toho, když poslechneme Ježíše a přijmeme Ducha svatého. Bez něj se budeme navzájem dohadovat, kousat a požírat, s ním se v našem životě začne rozvíjet ovoce jeho přítomnosti. Bez něj se bude každý z nás snažit prosazovat „sebe“, s ním si budeme navzájem sloužit.
Dostáváme se ke třetímu inspirativnímu textu. Apoštol Pavel v listu do Korintu píše o darech, které dostáváme prostřednictvím Ducha svatého. V závěru zazní něco překvapivého:
„Usilujte o vyšší dary!“
(1.Korintským 12,21)
Aby nám bylo jasné, co tím „vyšším“ myslí, věnuje další část svého dopisu lásce, bez které „nic nejsme“. Pak se znovu vrátí k darům Ducha svatého a ještě jednou připomene:
„Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.“
(1.Korintským 14,12)
Pavel nás vybízí, abychom usilovali o hojnost těch darů Ducha svatého, „které slouží růstu celé církve“. Jak se to usilování dělá? Jistě, patří sem modlitba a prosba o dar Ducha svatého a o jeho působení v mém životě. Pokud ale chci vědět, jak mohu usilovat o „vyšší dary“ – tedy lásku, a o další dary, které pomohou k růstu celé církve, pak se mohu například vrátit ke známému Ježíšovu podobenství o hřivnách. Chci-li horlivě usilovat o růst církve, mám sloužit těmi dary, které už mám. Pokud je budu používat nesobecky a s láskou k prospěchu všech, může mi Duch svatý přidat další potřebné dary. Určitě je ale přidá i těm, kteří díky mé nesobecké službě rozšíří řady církve.
Máme dvě možnosti:
Můžeme se dohadovat o tom, kdo je to Duch svatý, a protože je otázka Trojice něco, co nejsme schopni plně pochopit, budou to diskuze nekonečné a podle mne i zbytečné.
Druhou možností je přijmout Ducha svatého, dát mu prostor ve svém srdci i ve své mysli a poté sloužit dary, kterými nás obdaroval. Díky službě pak v nás Duch svatý může dát vzrůst i svému ovoci, aby se dobře žilo nejen nám, ale i s námi.
Vlastík Fürst
