Ve čtvrtek 27. srpna jsme se v naší modlitebně rozloučili s bratrem Václavem Třískou. Celá bohoslužba se nesla v duchu tří biblických textů.
Na smutečním parte jsme mohli číst slova:
„Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.“
(Žalm 91,1)
Jsme křesťané a proto věříme, že nás s našimi blízkými nemůže rozloučit ani smrt. Bereme vážně Ježíšův slib, podle kterého nás brzy vezme do nebeského domova a my se opět setkáme s těmi, kteří se na tento domov těšili stejně jako my.
Druhým textem, který zazněl, jsou Šalamounova slova:
„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“
(Žalm 127,1+2)
Tato slova souvisí s tím, co bylo pro bratra Václava tak typické – připomínají nám jeho podíl na stavbách a rekonstrukcích modliteben po celém dřívějším Československu. Jeho architektonický rukopis nese více jako šedesát modliteben.
Ve chvílích loučení si znovu uvědomujeme, že náš domov není zde na této zemi. Bůh nám postavil dům ve svém nebeském království. Ve třetím biblickém textu čteme:
„Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.“
(Židům 11,13-16)
Bratr Václav Tříska se už zařadil mezi ty, kteří se splnění Božího slibu nedožili, ale očekávají jeho naplnění, odpočívaje ve stínu Všemohoucího.
Také my se cítíme jako cizinci a přistěhovalci, vyhlížející domov u svého nebeského Otce, v němž se znovu setkáme s bratrem Václavem i se všemi dalšími, kteří s námi vyhlíželi svou nebeskou vlast.
Vlastík Fürst
