Během jarního omezení, které vyhlásila vláda v reakci na šíření viru Covid-19, jsme se těšili, že podzim bude radostnější. Zatím to tak ale nevypadá. I když počty nakažených lidí v posledních dnech mírně klesají, počet povolených účastníků na bohoslužbě je zatím jen dvacet, a pokud dojde k mírnému rozvolnění, pak vzroste na třicet, což pro náš sbor vlastně nic neřeší. Proto nám nezbývá, než dál využívat možnosti, které máme.
Jsem vděčný všem, kdo zajišťují přenosy sobotních bohoslužeb, i těm, kdo pro nás připravují on-line třídu sobotní školy i středeční modlitební chvíli. Mám radost z toho, že se prostřednictvím moderních prostředků na dálku setkávají naše děti i mládež. Těší mne i zprávy, že i ti dříve narození hledají cesty, jak se navzájem podpírat a povzbuzovat. Věřím, že to cítíte podobně.
V průběhu tohoto roku se mi často vybavil biblický text, který jsem slýchal už jako malý chlapec a vždy jsem nad ním nechápavě kroutil hlavou:
„Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.“
(Židům 10,37)
Schválně jej cituji z Bible kralické, na které jsem vyrůstal. Podle novějšího překladu nám Ježíš slibuje: „Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.“ (ČEP) To, čemu jsem se tehdy divil a co jsem nedokázal pochopit, byl právě ten čas. Věděl jsem, že Ježíš tato slova prohlásil před dvěma tisíci lety, což byl časový úsek, který jsem si nedokázal představit. Pro mne byl tehdy dlouhý i týden, natož pak rok. A Ježíš slíbil, že přijde brzy a stále tu není…
Možná nám i naše letošní čekání přijde dlouhé. V porovnání s těmi 2000 roky je to jen malý kousek. A tak si vždy, když přemýšlím o tom, jak dlouho ještě budeme čekat, říkám, že nás možná náš Spasitel prostřednictvím viru Covid-19 učí trpělivosti. Učí nás důvěřovat našemu Bohu a jeho slovu. Ježíšova slova, která řekl při loučení učedníkům, platí i pro nás:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
(Matouš 28,18-20)
To, co prožíváme, není příjemné. Historie zná ale i horší časy. Místo naříkání a reptání raději děkujme Stvořiteli, že nemusíme procházet cestou mučedníků, kteří to měli mnohem složitější a těžší. Děkujme Bohu, že tak jako provedl svou církev celou její historií, provede ji i tím, co přinese budoucnost. A spolu s ní, pokud zůstaneme pozornými žáky v jeho škole trpělivosti, provede tímto obdobím i nás.
Vlastík Fürst
