Dnes jsem po delší době otevřel biblickou knihu Přísloví. Připomeňme si její úvod:
„Toto jsou přísloví izraelského krále Šalomouna, Davidova syna. Jejich sbírka má přispět k poznání moudrosti a kázně a k pochopení rozumných myšlenek. Tyto výpovědi mají naučit rozvážnosti, vést ke spravedlnosti, mravnosti a poctivosti, aby se nezkušení stali obezřetnými a mladí aby získali poznání a osvojili si prozíravost. Kdo jsi moudrý, naslouchej a rozmnož svoje znalosti, kdo jsi rozumný, obohať svoje schopnosti. Seznam se s příslovími a rčeními moudrých a pochop jejich skryté tajemství.“
(Přísloví 1,1-6 / Slovo na cestu)
Občas vzpomínám na dobu, kdy jsem si jako malý kluk myslel, že můj táta zná všechno a že všemu i rozumí. Věřil jsem, že až budu velký, budu také všemu rozumět. Od té doby uplynulo nějakých šedesát let a já vím, že táta nebyl „děd Vševěd“ a že se jím nestanu ani já.
V životě ale potkávám „brouky Pytlíky“, kteří „všechno znají, všude byli a kde nebyli, tam se chystají“. Sám jsem k tomu měl nakročeno. V rozhovorech jsem ty druhé ani nenechal domluvit, protože jsem měl pocit, že vím, co chtějí říct, a že jim mohu poradit.
Kniha Přísloví mne učí pokoře. Podle ní se mohu celý život učit moudrosti a kázni, abych mohl pochopit, jak využívat poznání nejen k mému vlastnímu prospěchu, ale pro dobro lidí kolem mne. Učím se druhým nevnucovat své dobré rady, ale raději počkat, až se mne sami zeptají.
Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že právě to „pytlíkovství“ je největší brzdou našich misijních snah. Pocit, že tu jsme od toho, abychom druhé poučovali, nám brání v tom, abychom jim naslouchali, poznávali jejich radosti i bolesti a mohli díky tomu pochopit, jaké poselství právě potřebují slyšet.
Šalomoun pokračuje prvním příslovím:
„Bázeň před Hospodinem je počátek poznání. Jenom nadutí pošetilci pohrdají moudrostí a kázní.“
(Přísloví 1,7)
Není snadné mlčet, když si myslím, že mám co říci. Jenže součástí moudrosti je i kázeň. Slovo musí zaznít v pravý čas. Jinak se stává, že i dobrá rada, která nebyla pronesena v pravou chvíli, zapadne a nepřinese užitek.
Křesťanství nezačíná tím, že půjdu mezi lidi a začnu je poučovat tím vším, co mi dal Bůh poznat. Pokud chci být dobrým křesťanem, tak začnu tím, že se budu učit „bázni před Hospodinem“. Pokud se naučím naslouchat mému nebeskému Otci, budu pak umět naslouchat také lidem, ke kterým mne můj Bůh pošle se svým poselstvím.
Bůh a ani svět nepotřebují „brouky Pytlíky“, kteří mají pocit, že už se nemusí učit moudrosti a kázni. Bůh hledá lidi, kteří si uvědomují, že se stále mají co učit. Nepohrdejme moudrostí a kázní a vždy, když budeme poznávat něco nového, pamatujme, že pravé poznání vždy staví na bázni před Hospodinem a jeho slovem.
Vlastík Fürst
