Míša šel se svou sestrou a tatínkem na odpolední výlet. Byl krásný den – nebylo příliš mrazivo, obloha byla chvílemi modrá a v lese bylo tak akorát sněhu, aby křupal, ale ne příliš, aby se v něm bořili. Na výlet jeli i vlakem a hned na začátku je čekal největší kopec. Trochu jim dal zabrat – uchozená cesta byla důkladněji vyleštěná než kdejaká klouzačka. Povedlo se jim to však překonat. Teda, Míša byl na vrcholu kopce jedna dvě, zbytku jeho společníků to trvalo o kousek déle. Pořád ho však měli na dohled a mysleli si, že si vyběhne kopec a nahoře na ně počká. V místě, kde obvykle čekával, nebyl. Napadlo je, že mu možná byla zima a vydal se pomalu dál, cestu znal z předchozích výletů. Pokračovali, povídali si a doufali, že se s ním brzy shledají.
Mezitím Míša šel velice rychle a došel už na tramvajovou zastávku, odkud se měli dopravit zpět domů. Zbytek rodiny nikde za sebou neviděl, ale byla mu už zima. Měl sice v kapse mobil, ale ruce měl pod rukavicemi zkřehlé a mobil nebyl schopný zvednout. A v tu chvíli ho nenapadlo nic lepšího, než se procházet po okolí a čekat.
Tatínek se sestrou již pomalu scházeli také k tramvajové zastávce a z dálky viděli, jak jim jedna tramvaj ujela. Když se ale dívali, nikde Míšu neviděli. Lámali si s tím hlavu, bylo jim smutno, že výlet nestrávili s ním, ale až přijela další tramvaj, celí zkřehlí z čekání nastoupili. Pomalu se stmívalo a to se, hlavně v zimě, prudce ochlazuje. Dojeli domů a čekali, že tam najdou vysmátého Míšu, ale on nikde. Už začínali být neklidní. Cestu Míša přece dobře znal, neměl kde zabloudit a schovaného ho nikde neviděli. A tak mu zkusili zavolat. Po chvíli vyzvánění jim to zvedl, nevěřícně, že už jsou doma, že ho chtějí určitě napálit, moc nemluvil a že přijede domů.
Za hodnou chvíli konečně zazvonil zvonek a Míša přišel, celý zmrzlý, smutný a začal vyprávět, že chodil po okolí zastávky, ale nějak se se zbytkem rodiny minul. Ruce už měl celé zkřehlé a odemknout volání se mu pak podařilo jeho nosem! Výlet, který byl v nádherném dni, měl hořký konec plný poučení. V zimě se nemá nikdy chodit sám – přesně z těchto důvodů. I když měl mobil, kdyby někde spadl, zkřehlýma rukama by se nikam nedovolal. Ukrátil se o krásné povídání s těmi, se kterými šel na výlet. Míša se ten den poučil, že některé věci, i když by je sám jistojistě zvládl, je lepší dělat s někým. A že ne nadarmo je v Bibli přikázání poslouchat své rodiče. Ten den si zapamatoval, že musí poslouchat rodiče, že mají jít spolu, a nečekat na ně až na konci výletu. Vzpomenete si na nějaký další biblický text nebo příběh, kde nám Pán Ježíš připomíná, že máme poslouchat rodiče a nedělat si, co chceme?
Veronika
