Ne, nebojte se, nezakládám novou, radikální, sektářskou odnož adventismu ani jsem se z karanténních opatření proti šíření COVID19 (zatím) nezbláznil. Jen si občas vzpomenu na jeden velmi zajímavý výlet.
Nyní jsem stejně jako řada z vás v polodobrovolném vězení svého domova odsouzen k celodenní práci na počítači, která je v mimo karanténu zpestřena stejnou činností v poloopuštěné kanceláři mého zaměstnavatele. Nejpřísnější formy opatření z minulosti sice už pominuly, ale stejně vždy po zavření notebooku zvednu oči od obrazovky a vzpomínám na volnost v době, kdy jsme mohli bez omezení jezdit po výletech, dovolených a poznávat nová, zajímavá místa, navštěvovat památky. Několik z nich jsme měli možnost poznat s manželkou před prázdninami roku 2019 ve středních Čechách, na jih od Prahy. A největším zážitkem byla návštěva hradu Karlštejn včetně nahlédnutí do života nejvýznamnějšího českého panovníka, Karla IV. Zvu vás proto na krátkou exkurzi do jeho života a návštěvu Karlštejna. Předesílám, že nejsem žádný kovaný historik a Karlův životopis jsem zatím nečetl, ačkoli se na to po návštěvě Karlštejna stále chystám. Klíčové momenty jeho života nám zprostředkovala úžasná průvodkyně na Karlštejně. Ale pěkně po pořádku.
Už od dětství jsme s rodiči pravidelně navštěvovali při různých výletech hrady a zámky v České republice. Až později jsem ve srovnání se zahraničím pochopil, že v množství zachovalých, vybavených a hlavně veřejně přístupných památek tohoto druhu je naše země výjimečná. Na seznamu historických sídel, která jsem ještě nenavštívil, jich už moc nezbývá a Karlštejn mezi ně donedávna patřil. Po různých zprávách o nájezdech zahraničních turistů, frontách a kvetoucím turistickém byznysu všeho druhu jsem se návštěvě i podvědomě vyhýbal, asi abych si nezbořil idealizovanou představu o vznešeném nedobytném sídle českých korunovačních klenotů, které nechal postavit nejvýznamnější český panovník. Nakonec ale zvítězila zvědavost a odhodlali jsme se několikadenní výlet na jih Prahy podniknout. Bylo mi ale jasné, že pokud chceme mít z návštěvy pěkný zážitek, chce to dobrou přípravu.
Na Karlštejn se totiž člověk nedostane jen tak. Už pohledem na mapu vám musí být jasné, že bezprostřední blízkost Prahy a proslulost hradu jeho interiérem a zejména jeho posláním z něj činí velmi silný turistický magnet, jehož siločáry sahají v době internetu do každého koutu světa. Když to umocníte nádhernou přírodou a malebnou scenérií, vyjde vám z toho neuspokojitelný převis návštěvnické poptávky nad průvodcovskou nabídkou. Jediným rozumným řešením pak je regulace přes objednávkový systém. Ten fungoval skvěle, dlouho dopředu jsme si rezervovali prohlídku na jaře, mimo hlavní turistickou sezónu, ve všední den a raději hned oba prohlídkové okruhy. Když jsem pak placenou sumu na internetu potvrzoval po zadání čísla své platební karty, musel jsem se ještě jednou ujistit o tom, že opravdu platím jen za prohlídku hradu a že jsem těch rezervací neudělal více, než jsem chtěl. Dva hlavní okruhy stály tehdy dospělého dohromady 740 Kč. Pokud si kladete otázku, zda to stojí za to, tak vás mohu ujistit, že stejně jsem se ptal i já, suma je to hodně vysoká, ale následná odpověď byla jednoznačná – stojí!
Na návštěvu Karlštejna a jeho okolí je škoda vyčlenit jen jeden den. Osobně doporučuji minimálně tři, ale ani týden se tu nudit nebudete. Okolní příroda je velmi pestrá, zajímavá a krásná – Karel si prostě uměl vybrat. Z regionálních zajímavostí bych určitě doporučil klášter Svatý Jan pod Skalou a jeho okolí, Tetín spojený s počátky české historie, cyklostezku/bruslařskou dráhu podél Berounky, Český kras (Koněpruské jeskyně a velkolom Čertovy schody), zámek Zbiroh, hrad Točník, lom Velká Amerika a řadu dalších. My jsme si okolí Karlštejna nejprve v předchozích dnech dobře prohlédli, objevili netradiční pohledy na tento vznešený hrad a až nakonec jsme se po této mentální přípravě odhodlali k samotné prohlídce.
Při předchozích průzkumných cestách jsme pochopili, že pokud chceme mít z prohlídky nestresující zážitek, bude dobré se vyhnout hlavní přístupové cestě z jihu spojené s parkováním přímo v obci Karlštejn. Zajímavý může být také příjezd vlakem přímo z Prahy. My jsme zvolili přístup ze severu, který jsme spojili s prohlídkou proslulých vápencových lomů Mexiko, Velká a Malá Amerika. Natáčela se zde řada filmů, např. Limonádový Joe, Akumulátor, Malá mořská víla a další. Ke Karlštejnu je to pak kus cesty okolními lesy, ale vyhnete se davům turistů a zažijete pocity, jaké mohl mít císař Karel, když karlštejnskými hvozdy jezdil se svou družinou.
Samotný hrad je kromě jižní cesty od Berounky dobře schovaný mezi okolními kopci, ačkoli se sám nachází na nepřístupném skalnatém ostrohu. A i když se z některých fotek může zdát, že je to zámek, který si na hrad jen hraje, tak opak je pravdou. Už příchod ke středověké stavbě nás nenechal na pochybách, že se jedná o velmi mohutnou pevnost, která měla svým dobyvatelům dát při prvním pohledu jasné poselství: Tady jsou korunovační klenoty v bezpečí a na jakoukoli nepřátelskou návštěvu ve vlastním zájmu rychle zapomeňte! V úžasu jsme procházeli jednotlivými robustními hradbami, branami a opevněním, až jsme se ocitli na malém hradním nádvoří. Čekal jsem tlačenici, mumraj a davy turistů, ale našli jsme poklidné místo s přiměřeným počtem návštěvníků a takřka posvátnou atmosférou. Možná jsme měli štěstí, ale rezervační systém a možná i cena vstupenek rozhodně udělaly své.
Hrad má své hradby vybudovány na takřka kolmých skalních stěnách a mezi jednotlivými jeho nádvoříčky či hradebními pásy jsou značné výškové rozdíly, proto je z něj pěkný výhled do okolí, jímž jsme si krátili čekání na naši prohlídku. Na základním okruhu nás záhy přivítala zkušená průvodkyně, pro kterou byl Karlštejn a jeho stavitel srdeční záležitostí. Neotřelou formou nás seznámila s historií hradu, životem na něm i v podhradí a také s hlavními etapami života Karla IV. Rychle jsme pochopili, že, Karel nebyl žádný suchar, upjatý samovládce, nýbrž velmi schopný, cílevědomý a osvícený panovník, který miloval souboje, dobrodružství, vyznal se v diplomacii, ovládal řadu cizích jazyků a měl jasnou vizi, kam vést své země nacházející se po převzetí od svého otce Jana Lucemburského ve velmi žalostném stavu. Základní okruh se však nijak významně nelišil od prohlídek jiných hradů a zámků. To hlavní překvapení nastalo až na speciálním okruhu posvátnými prostorami hradu.
Zaradovali jsme se, když jsme zjistili, že nás bude znovu provázet stejná průvodkyně. Jedním pohledem zjistila, že většina návštěvníků měla stejný plán jako my a tudíž s ní byla už na základním okruhu. Opakování tedy omezila na minimum a při vstupu do posvátných prostor hradu přepnula do duchovního módu.
Karel strávil své dětství ve Francii, jeho učitelem a přítelem se v té době stal Pierre de Rosieres, pozdější papež Klement VI. Mládí pak prožil v Itálii a rozhodně to nebylo v klášterech. Miloval dobrodružství, souboje a turnaje, ale vyhradil si čas i na vzdělání a kulturu. Jeho život byl docela bezstarostný a bouřlivý do doby, než se mu jedné noci zdál sen, ve kterém anděl hodně zvláštním způsobem zmrzačil jeho dobrého přítele a varoval ho, že pokud se neobrátí, dopadne stejně. Mladý Karel snu nevěnoval příliš velkou pozornost, než mu po několika dnech přišla ze Španělska zpráva, že jeho přítel ze snu byl zabit na jednom z turnajů. Karlem tato zpráva silně otřásla a uvědomil si pomíjivost lidského života i nebezpečnost cesty, na kterou se vydal. Začal mnohem více času věnovat duchovnímu studiu a stal se z něj hluboce věřící křesťan. Díky jeho postavení se mu dostalo špičkového vzdělání i v biblických naukách. Přečetl množství křesťanských knih, Zjevení Janovo nevyjímaje. Když pak v Itálii zažil nálet přemnožených kobylek i rozsáhlé zemětřesení, vnímal to jako předzvěst druhého Kristova příchodu, ve který upřímně věřil. Po smrti svého otce, který velkou část svého života strávil v bitvách a válkách, se ujímá vlády nad zbídačelými zeměmi Koruny české. Díky jeho duchovnímu zaměření je jasné, že sakrální stavby budou v jeho plánech obnovy hrát důležitou roli. Svatovítskou katedrálu známe všichni, ale že interiér karlštejnského „trezoru“ pro korunovační klenoty nacházející se v kapli sv. Kříže je zpracován co nejvěrohodněji podle Beránkovy nevěsty, sestupujícího nebeského Jeruzaléma, už tak známé není. Karel IV. jako pozdější císař Svaté říše římské po všech stránkách podporoval rozvoj českých zemí a zvláštní péči věnoval Praze. Založením Nového Města se Praha stala skutečným velkoměstem a jedním z největších měst tehdejší Evropy. Při jeho budování si bral za vzor opět nový Jeruzalém a Nové Město pražské se mělo stát centrem křesťanství.
Specifický byl rovněž Karlův vztah k Židům. Otec vlasti sice toleroval protižidovské pogromy v německých říšských městech, v samotné Koruně české však Židy chránil, takže masivní vlna židovských pogromů, která v západní Evropě řádila na přelomu 40. a 50. let 14. století se českým zemím až na ojedinělé výjimky vyhnula. S ohledem na Karlovu duchovní vyzrálost nás nepřekvapí ani jeho kritika morálního úpadku tehdejšího duchovenstva, proti kterému vystoupil na říšském sněmu v Mohuči v březnu 1359. Karel IV. tak jako první vyslovil jeden z požadavků pozdějšího husitského reformního hnutí.
Císař Karel IV. upřímně věřil ve druhý příchod Pána Ježíše a podle svého nejlepšího vědomí chystal podle slov naší průvodkyně hrad Karlštejn jako místo, kam nový Jeruzalém od Boha podle Zjevení sestoupí. Mohutné, nedobytné zdi věže klenotnice s korunovačními klenoty jsou prý prošpikované schránkami s různými relikviemi a ostatky svatých, které Karel IV. při svých častých cestách po celé Evropě v souladu s tehdejší vírou velmi intenzivně sbíral právě za tímto účelem. Řadu těch nejcennějších pak uložil samostatně i v klenotnici. Také výzdoba místnosti pro korunovační klenoty, použité materiály a její celková dispozice jasně svědčí o tom, že kniha Zjevení musela být Karlovou oblíbenou a často čtenou částí Bible. Kaple tvořící předsálí klenotnice je pak velkou freskovou ságou detailně popisující jednotlivé kapitoly Zjevení. V rámci prohlídky je popisu jednotlivých obrazů věnováno minimálně 30 minut. Velmi jsme ocenili, že v rámci sobotní školy jsme zrovna knihu Zjevení probírali a měli tak lepší představu o tom, co průvodkyně popisuje. Byl velmi zvláštní pocit sledovat scény z Janova vidění v celku, na velkých freskách, vnímat jejich ztvárnění rukama středověkých umělců a slyšet k tomu komentář průvodkyně. A smekám před jejím podáním, kterým dokázala nesnadnou teologii Božího soudu srozumitelně předat nevěřícím dospělým i přítomným dětem.
Návštěva Karlštejna byla opravdovým zážitkem se silným duchovním podtextem. S odstupem času se až divím, že studenti ATI nemají jako součást své výuky povinnost minimálně jedny prázdniny provázet na Karlštejně. Takovou příležitost předávat tisícům návštěvníků poselství knihy Zjevení se určitě jinde v Česku nenajde. A kdo jiný by se měl snadněji naučit rozumět takovému složitému průvodcovskému textu než studenti ATI 🙂
Pokud jste na Karlštejně dosud nebyli a pandemická situace to dovolí, zařaďte si ho do svého plánu, jeho návštěva stojí za to. Dá vám nahlédnout do historie, na kterou můžeme být náležitě hrdí, a ukáže vám, že adventní poselství bylo v našich zemích živé dávno před tím, než byla vůbec objevena Amerika.
Tomáš Pokorný
