Jak to všechno začalo?
Vlastně velkým nadšením a přáním udělat tak trošku jinou sobotu. Daly jsem s maminkami hlavy a diáře dohromady – našly jsme termín, nadhodily téma a mohlo se začít pracovat a nechat proudit myšlenky a fantazii. Byly to živelné diskuse plné nápadů, smíchů, radosti, reálného vyhodnocení sil a možností, ale také lehkého šimrání v břiše, jak to všechno dopadne.
Díky vytrvalé práci, obětavosti a trpělivosti všech zapojených jsme nacvičili s dětmi písničky, které se nám hodily k tématu dětské bohoslužby a celého zpracování. Už vám mohu prozradit, že celý program dětské bohoslužby byl volným zpracováním knihy spisovatele Maxe Lucada „Jsi úžasný“, kdy její hlavní hrdina Zemík jménem Kašpar přemýšlel nad tím, jak být dobrým Zemíkem… A že nevíte, kdo to jsou Zemíci? To jsou přeci malí dřevění lidé, kteří bydlí společně v jedné vesnici a jsou vytvoření jejich Řezbářem…
„Každý den prováděli malí dřevění lidé zvaní zemíci stejnou věc: vzájemně se nálepkovali hvězdami nebo puntíky. Kdo byl hezký, měl hladký povrch a krásnou barvu, dostával vždy hvězdičky. Kdo měl neuhlazené tělo nebo oprýskanou barvu, dostal puntík. Kašpar by jedním z nich…“
A jak to dopadlo s Kašparem a jeho kamarádkou Lucií jsme si mohli společně s dětmi prožít spolu i my.
Jsme moc vděční, že jsme se této bohoslužby mohli účastnit a připomenout si, že „Já jsem fakt někdo, protože mě miluje Bůh…“ Ano, není to pýcha, není to sebestřednost – je to krásné uvědomění si, že jsem někdo, protože Bohu na nás záleží. A nějaké nálepky? Ty pro něj nejsou důležité. A pro nás by taky být neměly…
A jak to skončilo? Samotná dětská bohoslužba s úžasným pocitem vděčnosti za čas trávený spolu, za nádhernou zpětnou vazbu od některých z vás, za dotazy na pokračování, za plný sál, za zářivé oči plné pochopení a někdy i slz dojetí… Za to, že mohli přijít i naši kamarádi, které ve sboru často nevídáme, za to, že náš Kašpar mohl být takovým „průvodcem“ do duše plné nálepek… za to, že děti společně pracovaly na velké věci a za to, že si tvoří místo, kde jim je dobře…
A dál? A pak jsme měli další společný čas – jen pro druhého při společném jídle. Stoly byly naplněné nejrůznějšími dobrotami z rukou našich ochotných maminek, babiček, tetiček – patří vám veliké díky! Také za ruce ochotné pomoci při chystání, sklízení, umývání nádobí, stolů a dávání do pořádku celého prostor, až byl konec a všichni se rozprchli. Děti si mohly zahrát hru, kdy hledaly zvířátkové maminky a luštily šifru … jedním slovem požehnané … A protože nám spolu bylo nádherně a počasí nám tuto sobotu přálo, kdo měl chuť a odhodlání, přesunul se v neorganizovaně organizované skupince do zahrad Vily Löw-Beer a Tugendhat, kde jsme společně strávili krásné odpolední chvíle v nádherném prostředí. Prostě Bohem vedené a neskutečně naplněné odpoledne, snad i pro vás.
Těšíme se na další společný čas, nejen při dětské bohoslužbě …Tedy brzy naviděnou!
Terez
fotografie: DP
