„Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv, proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou– a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“
Matouš 6:24-34
Ach ty starosti! Podléháme jim tu a tam všichni a nezáleží tolik na tom, zda jsme chudí nebo bohatí. Ten, kdo má málo nebo nemá, stará se, aby měl. A ten, kdo má? Ani ten nebývá starostí ušetřen, protože se bojí, aby o to, co má, nepřišel.
Ano, tu a tam se staráme všichni. Člověk by však neměl dovolit, aby jej existenční úzkost pohltila a stala se hlavní motivací jeho jednání. Necháme-li se totiž vést strachem, nepovede to k ničemu dobrému. Obava o živobytí až příliš často probouzí v lidech spíš ty horší a nižší reakce (agresi a nenávist) než zájem o vznešené Boží hodnoty. My ale přeci jako křesťané směřujeme a chceme směřovat k tomu vyššímu, k tomu, co je nad námi (jak říká Pavel), chceme „hledat především Jeho království a spravedlnost“ a ne se plazit v prachu!
I proto je potřeba přemýšlet nad svým životem a ptát se, zda mě ovládá a vede Bůh či zájem o vyšší hodnoty, nebo prachobyčejná úzkost o to „Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Čím si zatopíme (dodávám já)?“ Ano, přiznávám i já se občas podobným obavám oddám, a snad i proto považuji za nutné před nimi varovat a hledat z nich východisko, neboť vím, že mi nikdy nic dobrého nepřinesly. Co tedy s nimi?
Co dělat, když na nás starosti dolehnou? Předně je jistě důležité nic nezakrývat a nepřeznačovat, neschovávat obyčejnou úzkost za vznešené ideály boje za svobodu. Je třeba přiznat si, že se prostě prachobyčejně bojím. A ten, kdo se bojí, pak nemusí hledat zkratkovitá řešení nabízená populisty, ale má se obrátit k pečujícímu a starostlivému nebeskému Otci, kterého nám v dnešním textu evangelia představuje Kristus. Do Otcovy dobré a pečující ruky se smíme s důvěrou svěřit i my.
Buďme tedy sami k sobě upřímní a odevzdejme své starosti Bohu, abychom pak naplněni jeho pokojem byli schopni rozpoznat to, co je skutečně hodnotné a důležité, co se na náměstí plném vystrašených protestujících lidí nalézt nedá.
Amen.
Petr Rohan
