„Teto, co dělá ta přilepená hvězdička u Křemílka a Vochomůrky? Vždyť tam nepatří!“, ptala se mě před týdnem Amálka, když jsme si tradičně na posteli o zeď protahovaly nožičky a lechtaly se.

„Až tu budeš na prázdninách zase přes noc, uvidíš ji svítit.“ S touto odpovědí však Amálka úplně spokojená nebyla. Byl den, a tak kouzlo hvězdičky zůstalo skryto pod rouškou světla.

Ale ta má hvězdička svítí jen to, co přes den pohltí. Pohlcuje světlo, když si večer rozsvítím lustr nebo i jen malou žárovku při čtení před spaním. A pak, když zhasnu a lehnu si pod peřinu, koukám na ni. Nesvítí moc, jen malinko. Aby mě nebolely oči, abych měla pocit, že jsem pod noční oblohou a s tím, jak zhasíná, usínám také.

Myslím na to tento týden při usínání, když s pohledem na ni zavírám oči. I já trošku svítím to, čím se obklopuji a co pohltím. Když si povídám s lidmi, kteří mají radost, rádi dělají dobré skutky a smějí se, i mně se chtějí dělat dobré skutky a šířit úsměvy. Pokud jsem ale více s lidmi, kteří připomínají Bručouna ze Šmoulích příběhů a nemají rádi procházky, nemají rádi pošmourné počasí a už vůbec nemají rádi lidi, ani mně se nic z toho nechce, ač mi to jindy nevadí. Přemýšlím tedy, co jsem ten den pohltila já a bude ze mě další dny vyzařovat a co budu s odstupem zrcadlit. Měla bych si dávat pozor na to, s kým si povídám, co si čtu, co poslouchám.

Protože když já budu vyzařovat, pak to třeba pohltí zase někdo okolo mě. A já bych chtěla, aby lidé okolo mě měli radost, smáli se a hledali způsoby, jak si pomáhat, než se na sebe mračili a škaredili.

A podtrhl mi to navíc Vlastík v krátkém hovoru tento týden, kdy volně citoval biblický text, a tak jsem si ten verš nechala od něj v přesném znění poslat:

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.
(2K 3,18)

Mohli bychom si zapamatovat, že když budeme pohlcovat, co čteme v Bibli, učíme se ve sborečku nebo doma a pak to budeme zářit, vlastně budeme zářit Pána Boha. A to všichni chceme, ne?

Veronika