Knižní evangelizace v Brně

Z velikého množství nejrůznějších příběhů od našeho stolečku uvádíme nyní alespoň některé:

»  Mladá žena říká Martě: „Minulé úterý jsem si tady u vás vzala knihu. Vůbec nerozumím tomu, co jsem se v ní dočetla: Opravdu mi může někdo odpustit všechny mé hříchy a na ně i zapomenout? Jak je to možné? Můj přítel, (který zrovna stál u ní) mi říká, že jsem tak hříšná, že nemám šanci na nějaké odpuštění.“ Marta ji v krátkosti vysvětlila, kdo a jak nám odpouští. Jak nás má Pán Bůh rád a nabízí nám milost a věčný život bez hříchů, bolestí a smrtí. Tato mladá žena hleděla s úžasem a bylo vidět, že touží si s někým o tom popovídat. Pozvala jsem ji na akce a pobožnosti, které se konají v naší modlitebně, a kde si může na toto téma s někým v klidu pohovořit. Pán Bůh si povede tyto lidi, modleme se za ně.

»  Jiná paní středního věku přijíždí k nám na invalidním vozíčku. Protože je kolem stolečku mnoho lidí, zůstává stát jen na jeho rohu a s úsměvem na tváři, pozitivně naladěná vidí jen na malý kousek stolu a vybírá si knihy. Hovoří s námi o dnešní době, o problematice s mládeží… Máme opět možnost s ní mluvit o naději v Pánu Ježíši, že se jednou vyřeší problém dobra a zla. Vybrala si jen knihy s duchovní tématikou, o zdravotní neměla zájem, řekla, že těch už přečetla hodně a už jí nepomohou. Popřála nám všechno nejlepší a s radostí odjížděla.

»  Přišla ke stolečku paní, která ještě při důchodu chodí do práce a začala vyprávět o tom, jak měla během vánočních svátků veliký stres, aby vše včas zvládla připravit, že chtěla ukončit svůj život a v tu chvíli si vzpomněla na knihu, kterou si již dříve od nás vzala a přečetla a přišla nám poděkovat, že kniha „Cesta k vnitřnímu pokoji“ ji zachránila život. Měla slzy v očích, když mi o tom všem povídala a s velkými díky si vybrala další knihu.

»  Několikrát se již za námi zastavila paní, která si vybere vždy jen jednu knihu a až ji přečte, tak navštíví svého bratra, který bydlí ve vesnici za Brnem a knihu mu daruje. Tento její bratr je z těchto knih tak nadšený, že o tom vypráví svým sousedům a známým ve vesnici a tito lidé touží po těchto knihách také. Proto paní došla a velmi nás prosila, jestli může dostat deset knih, že je potřebuje odvézt lidem na vesnici, kde bydlí její bratr, protože tam na tyto naše knihy lidé čekají.

»  Přicházejí za námi i děti, když jdou ze školy, a mají zájem o knížky o zvířátkách a také o přírodě a vesmíru. Pro mladší sourozence si vybírají omalovánky.

»  Stále více mladých lidí, vysokoškoláků má zájem o Bible. Děkujeme, že je můžeme mít a naplnit jejich potřeby. Vždy jim dáváme Korespondenční kurz Bible a jsou rádi, že mohou takto studovat.

»  Projížděla kolem nás paní s kočárkem a malou holčičkou. Upoutal ji náš stoleček s knihami, vybrala si knihu se zdravotní tématikou a dětskou Biblí, že bude malé číst biblické příběhy. Moc nám za to děkovala.

»  Další pan mi povídal, že už se nedívá na televizi – dnes už v ní není nic zajímavého a rád čte, tak si vybral knihy, které ho zajímaly. Byl moc vděčný a už se několikrát k nám vrátil pro další knihy a ty, které už přečetl, půjčil dál svým přátelům.

»  Již několikrát se u nás zastavila paní učitelka v důchodu, kterou literatura hodně zajímá, povídá nám, že naše knihy jsou pro ni velkým přínosem, že máme skvělou duchovní literaturu. Nenechává si naše knihy jen pro sebe, ale půjčuje je dál.

»  Také nás u stolečku navštívily dvě děti z rodiny satanistů. Slečna mohla mít asi 15 let a její mladší bratr 12. Prohlíželi si knihy a začali si s námi povídat, že se jim líbí dělat více zlo než dobro. Že je zlo přitahuje a mají z něho radost… Odstoupila jsem s nimi několik kroků od stolečku a začala jsem jim vyprávět, proč je tady zlo a kdy navždy skončí a zvítězí dobro… Příběh o Pánu Ježíši neznali, tak poslouchali s otevřenými pusinkami a nespustili ze mne oči. Řekla jsem jim, že Pán Ježíš je má hodně rád a chce je také zachránit i s jejich rodiči. Darovala jsem jim knihu Přišel, zemřel, zvítězil (PDF ke stažení ZDE). Poděkovali a říkali, že se ještě někdy za námi zastaví.

»  Přišla mladá dívka, mluvila lámanou angličtinou. Zajímala se kdo jsme a projevila zájem přijít v sobotu do shromáždění a také do mládeže. Pohotově našla naši adresu sboru na internetu v mobilu a radostně nám to ukázala, jestli je to ono místo, kde se setkáváme. Vzala si brožurku Jana Husa, mluvila o J. A. Komenském, kterého čte v angličtině a odnesla si letáček na INRIroad (FB INRIroad Brno ZDE).