Alianční týden modliteb

„Jednou z našich největších potřeb v dnešní době je, aby lidé skutečně viděli a věřili věcem, které již vyznávají, že jim věří. Vědět o věcech teoreticky a umět je vyslovit ještě neznamená, že jim skutečně věříme. Když skutečně věříme tomu, co vyznáváme, jsme nastaveni tak, že podle toho jsme ochotni také jednat. Jednat tak, jako by to, co vyznáváme bylo pravdivé. Žít tak, jako by tomu bylo tak.

Slova 23. žalmu a 1000 let jeho ozvěn v Písmu, které jsou podkladem letošního Aliančního týdne modliteb, patří k nejznámějším biblickým textům, které lidé citují. Mnozí ho dokáží odříkat zpaměti, a to včetně lidí, kteří o Bohu příliš nic nevědí. Někteří se žalm naučili čistě jako básnickou literaturu. Je však trvalou otázkou, kdo z nás ve svém životě zažívá živou skutečnost, kterou žalmista popisuje. „Hospodin je můj pastýř“ je bohužel častěji sentimentem vytesaným na náhrobních kamenech než skutečností zapsanou do každodenních životů. Hned první verš žalmu: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ popisuje život, po kterém všichni toužíme. Život, ve kterém nám nic zásadního nechybí, protože Hospodin je náš pastýř. Jako by se zde ozývalo Ježíšovo „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6:33) Jak ale v době války, kdy nedostatkem trpí miliony lidí, věřit tomuto žalmu. Možná je ale situace, v níž David tento text psal, mnohem bližší současné realitě, než se zdá. Vyrovnává se s nebezpečím smrti i ohrožením nepřáteli. Život bez nedostatku je ve své podstatě takový život, který nemá strach ze zla, protože Bůh je s námi za všech okolností. Život prostý strachu. Právě v této době, kdy mnozí kupčí se strachem lidí, může být církev prorockým hlasem štědrosti, vytrvalé pomoci, pokoje a naděje v moc dobra a pravdy. Modlitba nám pak otevírá oči, jak vstoupit do toho, co Bůh činí kolem nás. Požehnaný čas na modlitbách.“

Jiří Unger – tajemník ČEA