Když jsme se ptali starších mládežníků, zda si pamatují nějaké setkání mládeže z Brněnského okrsku, někteří si matně vybavili, „že kdysi něco možná bylo“. Za poslední roky se však z různých důvodů nic takového neodehrálo, a proto se před námi po ústupu pandemie Covidu-19 otevřela pověstná „tabula rāsa“, kterou by bylo škoda zanechat netknutou.
Začali jsme tedy připravovat společnou sobotu, kdy jsme se chtěli setkat s mládežemi nejen brněnskými, ale taky z Vyškova, Roubaniny a Břeclavi. První březnové sobotní ráno už pro nás byl nachystaný malý sál Blahoslavova domu na Lidické ulici. Dopolední část jsme strávili společnými chválami, krátkým seznamováním v netradičně pojaté sobotní škole a samozřejmě poslechem kázání našeho brněnského mládežnického kazatele Dana Stehlíka. Ten v kázání navázal na myšlenky o hrdinech víry z listu Židům. Do dnešní doby bylo jeho poselství pro mladé lidi více než příhodné, vždyť neustálý tlak společnosti a sociálních sítí na lidskou dokonalost se nutně musí propisovat i do představy o Božích nárocích na člověka. Hrdinové víry zmínění v listu Židům však nejsou starověcí Supermani, Avengers ani James Bondové. Byli to lidé, kteří měli svoji víru, jež je vedla, ale stejně tak i svoje chyby a zklamání, která byla často i hodně přes čáru. Přesto je autor listu vyzdvihuje a nám tím připomíná, že Bůh nepočítá chyby, ale váží si každého opravdového vztahu mezi Ním a člověkem, pro který je klíčem právě naše víra. Při tom všem jsme mohli vnímat Boží požehnání a oslovení umocněné zářivými paprsky slunce, které nám svítilo do oken.
Na oběd jsme se přesunuli do sboru na Střední. Lenka Stehlík v pátek dlouho smažila kopec řízků, po kterých se v sobotu jen zaprášilo. Leni, moc děkujeme! Díky patří i našim mládežnicím, které napekly buchty, nechyběla tedy ani sladká tečka. Po obědě už následovaly různé aktivity a hry. Čas do večeře uběhl rychle, někteří nestačili ani pořádně vytrávit a už mládež z Roubaniny chystala na stůl těstovinový salát a hromadu výborných koláčů. Blížil se večer a s ním i konec soboty. Někdo už spěchal domů, ale kdo zůstal, mohl se zapojit do dalších her a pak vyrazit na noční vycházku do centra. Zbytek noci pak patřil společnému sledování filmu během přespávání do neděle.
Jsme vděční za možnosti se scházet a společně trávit čas. Vážíme si také prostoru, který nám k tomu dává náš sbor. I díky tomu se můžeme cítit součástí tohoto společenství, poznávat milost Pána Ježíše a růst tak k oslavě našeho Boha.
Špok
fotografie: Špok
