Nedávno jsem jednu mladou ženu slyšel nadšeně mluvit o úžasné knize, která jí pomáhá zbavovat se různých zlozvyků. Tehdy měla na mysli negativní myšlení i slova. Právě v té době se snažila zvládnout čtrnáctidenní úkol – nemyslet na nic negativního a mluvit jen pozitivně.
Myslím, že negativní myšlenky přepadají každého z nás, a proto někdy i naše ústa hovoří věci, které nás zpětně netěší. Apoštol Pavel nabízí jednoduchý lék:
„O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky! Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.“
Efezským 5,3-5
Pokud mám problém s něčím z toho, o čem tu Pavel píše, mám svou mysl přepnout. Jakmile totiž začnu přemýšlet o tom, zač mohu děkovat svému Stvořiteli, změní se i mé myšlení i má nálada. Negace ustupují do pozadí a já začnu vnímat úžasnou Boží milost a lásku, díky kterým mám naději na věčnost.
Pokud mi někdo radí, abych si třeba na čtrnáct dnů zakázal vše negativní, je to sice hezké, zní to moudře, ale zkuste si říkat: „Nesmím myslet na nic negativního!“ Myslíte si, že vám to pomůže? To je jako kdybych si v době, kdy mne přitahovaly herní automaty říkal: „Nesmím myslet na herní automaty!“ Na co bych asi myslel?
Pavlova rada mi připadá mnohem praktičtější. Jakmile totiž začnu myslet na Boha, tak se stav mé mysli i mého nitra radikálně mění. Nejde totiž myslet na Stvořitele, vnímat jeho dobrotu a lásku, děkovat mu za vše, co mi dává, a myslet přitom například na to, jak sousedovi ukrást jeho ovci.
Z toho, co čteme v celé Bibli, plyne jedno důležité poznání. Ten, kdo se chce zbavit negativního myšlení a jednání, má jen jednu šanci. Apoštol Pavel nám na jiném místě radí:
„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“
2. Korintským 3,18
Apoštol tu píše o něčem, co má přímou spojitost se slovy, která zazněla při stvoření člověka:
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“
Genesis 1,27
Pokud chceme „vyzařovat dobro“, pokud se nám protiví negativní myšlení i jednání, potřebujeme trávit co nejvíce času v Boží přítomnosti. Jeho sláva se pak začne zrcadlit i na naší tváři.
Při čtení Pavlových slov jsem si vzpomněl na moje první hodinky. Dostal jsem je od mého dědy. Měly ručičky a ciferník potřené fosforem a tak ve tmě zářily. Aby tomu tak bylo, musel jsem je předtím „nasvítit“ na sluníčku nebo pod lampou. Fosfor dokázal akumulovat energii a pak ji vyzařovat.
Podobně jako ty hodinky potřebuji i já akumulovat „Boží dobro“, abych je mohl vyzařovat. Stejně jako ty hodiny i já „svítím“ jen tak dlouho, dokud mám v sobě dostatek Boží lásky. Pavel mi radí, abych vzdával díky Bohu. Vždy, když to dělám, tak se přibližuji Bohu a dávám mu prostor, aby mé nitro prozářil svou láskou, která se pak zrcadlí nejen na mé tváři, ale i v mém jednání.
Vlastimil Fürst
O autorovi...
Vlastimil Fürst
je vysvěceným kazatelem Církve adventistů s.d. v aktivním důchodu.
Dříve byl duchovním pověřeným službou v našem sboru na Střední ulici v Brně. Úspěšným zakončením studia na vysoké škole elektrotechnické (VUT FE v Brně) získal titul Ing. a začal pracovat ve své profesi. Po krátké praxi přijal výzvu stát se kazatelem a vystudoval Teologický seminář CASD.
Je praktickým duchovním, který se snaží vnímat každodenní radosti a starosti členů sborů i všech potřebných ve svém okolí. Jeho kázání se vyznačují přímočarostí a životním nadhledem. Má dar psát zajímavé články a blogy s duchovní tématikou a ze života.
Je aktivním členem sboru s blízkými vztahy napříč generacemi.
