Být jeho svědkem
Od soboty 4. do soboty 11. listopadu 2023 proběhl v naší církvi „Modlitební týden“. Tento rok jsme měli možnost studovat téma „Být jeho svědkem“ (děti „Půjdu, abych byl jeho svědkem„).
Autoři letošních přednášek vystihli důležitý efekt komunikace mezi generacemi a proto zvolili koncept společných témat na každý den pro děti a dospělé. Pokud máme praktikovat svědectví v našich životech, tak důležitým prvkem naší církevní komunity, který umožnuje vzájemné porozumění, jsou společná biblická témata.
V týdnu jsme v našem sborovém společenství měli možnost jednotlivá témata studovat různými způsoby:
- úvodní i závěrečnou sobotu v rámci sobotní bohoslužby
- v neděli, úterý a pátek ve sborové skupině
- v pondělí při setkání s dětmi a rodiči (pravidelné schůzky oddílů Klubu Pathfinder) ve sboru
- ve středu ve sborové skupině společně se studenty (INRI road)
- ve čtvrtek ve sborové skupině společně s naší mládeží
- při setkání se skupinkou v Mokré
- při setkání s některými osamělými členy našeho sborového společenství
- při rodinném nebo individuálním rozjímání nad tématem daného dne
Studiem nás provázely otázky – podněty k diskuzi uvedené pod jednotlivými tématy. Například:
- Mají něco společného jména Abraham, Josef, malá dívka zavlečená do zajetí, Daniel, žena ze Samaří, Tabita, Akvila a Priscila, apoštol Pavel?
- Co znamená být nesprávný nebo pravý svědek?
Být „svědkem Ježíše Krista“ je veliká věc. Možná proto žijeme v představě, že abychom se mohli zařadit mezi ty, o kterých se říká, že jsou „svědky Ježíše Krista“, tak to chce, abychom předvedli nějaký bombastický výkon. To chce dokonalého člověka, načasování a publicitu. Musí to všichni vědět… Autorka letošních přednášek nám připomněla prostřednictvím známých biblických příběhů, že „svědek Ježíše Krista“ je každý, kdo překoná ostych nebo obavy a dokáže přirozeně tím nejjednodušším způsobem být dobrým sousedem, rodičem, dítětem, mladým člověkem, studentem, spolupracovníkem… v běžných situacích života pomáhá druhým a dokáže děkovat za prožité Bohu, kterému věří. Pro naše okolí je důležité, abychom dokázali přiznat, že jsme chybující, ale že hledáme cestu jak věci napravit.
Velkým povzbuzením pro naše hledání jsou slova zaznamenaná ve Skutcích 20,24 (B21):
Já však na to nedbám, v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.
Svou vděčnost jsme měli možnost konkrétně projevit i finančním darem v rámci sbírky modlitebního týdne, která byla určena na podporu „svědectví o Ježíši Kristu“ (sbírka pro celosvětové misijní projekty Generální konference). Ochotné dárce Bůh jistě odmění…
„Svědectví Ježíše Krista“ je každodenní záležitost. Věřím, že Bůh nám žehná.
Jan Polášek
