Už jste někdy hledali poklad?
Vzpomínám, jak jsme byli s mým starším bratrem Pavlem na prázdninách u jedněch našich známých. Bydleli v malé vísce nedaleko zříceniny hradu. Podle staré pověsti v tom hradu bydleli loupežníci, kteří v něm také měli ukrýt poklad.
Ještě s dcerou těchto přátel, která měla tak jako já osm let, jsme se vydali ten poklad hledat. Začali jsme kopat ve staré studni. Dostali jsme se asi do dvoumetrové hloubky. Našli jsme nějaké střepy a dokonce i jednu měděnou minci. Pak to zjistili naši hostitelé a zatrhli nám to, protože věděli, jaké nebezpečí by nám hrozilo ve větší hloubce.
Ten bájný poklad tam někde možná leží až dodnes. A je docela možné, že kdybychom se prokopali ještě o kousek hlouběji, tak bychom ho nalezli. Možná stačilo kopat ještě den, dva… Stejně tak se ale mohlo stát, že by nás zavalila hlína, kdyby stěny studny povolily. Tehdy jsem se na naše hostitele zlobil, dnes jsem rád, že měli více rozumu než my.
Apoštol Pavel v listu Koloským všem hledačům pokladů posílá zvláštní a asi i na první pohled docela nelogickou zprávu:
„Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“
Koloským 3,1-4
Při hledání pozemských pokladů se člověk většinou musí zaměřit na to, co leží někde pod ním. Jako my, když jsme se tehdy v dětství pokoušeli prokopat tou studnou. Pavel nás ale vybízí, abychom se při hledání pokladu dívali přesně opačným směrem.
Ale může být nějaký poklad v oblacích? Z hlediska lidské logiky nám to může připadat jako nesmysl. Jenže Ježíš má někdy jinou logiku – tu nebeskou. Proto i nám radí:
„Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“
Matouš 6,19-21
Ježíš nás upozorňuje na nebezpečí všech pozemských pokladů. Ať je zakopeme nebo ukryjeme kdekoliv, vždy hrozí, že je může najít někdo cizí a my pak o ně přijdeme. Podle našeho Spasitele existuje jen jeden poklad a jedno místo, kde budou naše „cennosti“ v bezpečí. To, oč nechceme přijít, si máme „ukládat v nebi“. Z toho také logicky vyplývá, že se nejedná ani o zlato či drahokamy, a ani o peníze, protože zatím neexistuje pošta nebo přepravní společnost, která by je do „nebe“ dokázala spolehlivě doručit.
Co je tím pokladem, který má být uložen v nebeské bance? Pavel nám to prozradil, když řekl, že náš život „je skryt spolu s Kristem v Bohu“. Máme tedy dvě možnosti. Tou první je hromadění pozemského pokladu, o který nás ale mohou připravit hledači pokladů. Tou druhou a bezpečnější možností je investovat náš čas a naše úsilí do budování vztahu v Ježíšem, protože jen tak může být náš „věčný život“ skryt v Bohu. Nebojme se proto být tomuto světu za blázny, když nebudeme hledat to, co je pod námi, ale to, co je nad námi.
Vlastimil Fürst
