Pavlův dopis Koloským věřícím je téměř hotov. Apoštol přidává jednu prosbu, která nám možná nepřipadá moc důležitá, ale přesto bychom ji neměli jen tak přejít bez povšimnutí:
„Až tento list u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodikejské církvi a abyste vy četli list Laodikejským.“
Koloským 4,16
Dopis je sice prioritně určen věřícím v Kolosách, ale může být přínosem i pro další Pavlovy spoluvěřící, kteří žijí v Laodikeji. Těm mají kolosští křesťané umožnit, aby si dopis, který dostanou, přečetli. Laodičejští jim mají zase nabídnout dopis, který Pavel napsal jim.
Tato prosba možná stojí i za vnikem Nového zákona, protože právě díky tomuto sdílení „dopisů“ a evangelií se tyto texty rozšířily do všech sborů nově vznikající církve.
Pavel zmiňuje list Laodikejským. Ten se nám nedochoval, a tak nevíme, o čem byl. Zajímavé ale je to, že právě tento sbor zmiňuje Jan v knize Zjevení, protože pro jeho členy dostal dopis od samotného Ježíše Krista. Je to stručné psaní, a tak si ho můžeme připomenout celé:
Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Zjevení 3,14-22
Podle toho, co Ježíš píše věřícím v Laodikeji, asi nebyla situace v tomto společenství nijak zářná. Spasitel vyslovuje kritiku i varování, pokud jeho slova nebudou brát vážně. Při čtení Pavlovy prosby o sdílení jeho dopisů mne napadlo, že Laodikejští možná jeho prosbu nenaplnili a dopis si nechali sobecky jen pro sebe. Podle toho, co o nich píše Ježíš ve Zjevení, by mne to asi ani moc nepřekvapilo.
Nechejme nyní moje domněnky stranou. Pavel radí koloským věřícím, ať nejsou sobci a podělí se o poselství jeho dopisu i s členy sborů v jiných městech. Myslím, že nebudeme daleko od pravdy, když tuto radu vztáhneme také na sebe, protože sobectví hrozí i nám.
Pokud se nám už dostalo té milosti, že jsme se seznámili s evangeliem zaznamenaným nejen v Pavlově dopisu Koloským, ale i v celé Bibli, nemáme si ji nechávat sobecky jen sami pro sebe. Lépe uděláme, když budeme prosit Pána Ježíše, aby nám do cesty přivedl lidi, kteří toto radostné setkání s dobrou zprávou ještě nezažili. Pokud nás náš Pán vyslyší, staneme se posly, kteří jim tento zážitek umožní. Radost, kterou budou prožívat, se stane i naší radostí. Společně s nimi pak budeme radostně oslavovat našeho Otce v nebi.
Vlastimil Fürst
